Cílem EU a NATO bylo nejspíše ponížit Rusko, získat tak cestu k jeho přírodním zdrojům. Tedy nic nového, jen onen známý „Drang nach Osten“, ale v novém kabátě. Tedy rozdělit slovanské národy a Ukrajinu dostat do sféry vlivu NATO a EU. Přiblížit se tak k hranicím Ruské federace. Mediálně tolik diskutovaný Krym, se měl stát jejich námořní základnou. Ovládnout tím Černé moře a tak vytlačit Rusko z tohoto prostoru.

Pod zástěrkou boje za prosazení západní demokracie, to bylo spíše tažení proti Rusku. Nový prezident Ukrajiny Petro Porošenko místo smíru nabídl lidu Ukrajiny jen válku. Desetitisíce mladých, téměř nevycvičených mužů Ukrajiny, tak bylo hnáno na východní frontu. Ještě 1. července přes media sliboval ministr vnitra Ukrajiny Arsen Avakov, že do měsíce bude armáda Ukrajiny pochodovat Doněckem, Luhanskem. Tato města byla vystavena těžkému bombardování. Nemocnice, školy, obytné budovy byly ničeny. Granáty zabíjely, ve městech ležely stovky mrtvých, žen i dětí. Města hladověla. Přesto EU i NATO mlčely.

Měsíce obklíčená města se stala postupně symbolem odporu. Hrdinná města, Slavjansk, Luhansk i Doněck. Miliony obyvatel žilo bez pomoci zvenčí. EU a NATO mlčely, nepomohly.