Česká republika vstoupila do EU v roce 2004 s určitými nadějemi, jak se ukazuje značně zkreslenými, až naivními. Sladké řeči o novém ráji, o naditých peněženkách, jsou již zapomenuty. Dnes bilancujeme, hodnotíme…Narůstá síla hlasu, EU musí projít zásadní reformou, demokratizací !!  EU nemůže jít cestou diktátů a výhrůžek předkládané Evropským parlamentem, či bruselskými úředníky. 

Již dnes se EU rozděluje na silné a slabé hráče v EU. Silné nadnárodní ekonomiky Německa, Francie, Itálie diktují, či dokonce již výrazně ovládají ekonomiky, zejména  nově příchozích států v EU.  Vícerychlostní EU by ještě více rozdělila EU na bohaté a chudé.  Mnohé státy EU by se staly jen zaostalou periférií s lacinou pracovní silou a pouhým odbytištěm pro nadnárodní řetězce. Současně by narostla ekonomická migrace, právě na úkor států se slabší ekonomikou.  I Česká republika je toho již dnes dokladem, pociťujeme odchody řady vysoce vzdělaných odborníků do zahraničí z důvodů vyššího  ekonomického ohodnocení.  Z českých nemocnic odcházejí nejen lékaři, ale i střední odborný personál. Obdobně je tomu v dalších vysoce odborných profesích. Naše země s tradičním průmyslem, se  stává spíše montovnou, či velkoskladem Evropy. Tomu odpovídají i mzdy,  které jsou hluboko pod evropským průměrem. Naopak do zahraničí odchází zde vytvořený kapitál z laciné pracovní síly.