Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové,

nechci už hovořit příliš dlouho, protože většina faktů tady byla řečena, vlastně všechny a opakovaně při jednotlivých projednáváních tohoto zákona nebo tohoto návrhu na zdanění finančních náhrad v rámci církevních restitucí, přesto mi dovolte v tuto chvíli, a nebudu hovořit k poslancům KSČM, protože tam to považuji za vcelku zbytečné. To, že jejími ideovými nepřáteli církve vždycky byly a ta katolická zvlášť, to je známo. To, že komunisté také vždycky měli sklony k tomu rozhodovat o majetku, který jim nepatřil, to je tak trochu možná zakódováno v komunistických genech, ale proto se nebudu obracet na ně. Ale chci se obrátit na vás, na poslance hnutí ANO, na poslance sociální demokracie, protože v tuto chvíli zde skutečně budeme rozhodovat o tom, zda základní jistoty a principy právního státu u nás platí či nikoliv.

Nebavme se už o nějakých výměrách, nebavme se o vyčíslení finančních náhrad. Já myslím, že ta absurdita některých výroků o tom, že byly předraženy o 54 mld. v situaci, kdy ty náhrady činí 59 mld., s odkazem na úsměvný výrok, jak už tady bylo řečeno, jakéhosi Michala Haška, tak myslím, že to je všem jasné, že tyto argumenty a tato slova jsou zcela mimo debatu, kterou tady vedeme.