Abych uvedl svá slova na pravou míru, nečtete sportovní výsledky nějakého fotbalového utkání, ale parafrázuji sportovní terminologií dosavadní stav zápolení o udržení celistvosti Ukrajiny. Nová kyjevská vláda se zatím po uzavření příměří od minulého týdne nemůže pochlubit nějakým významným úspěchem v boji za celistvost Ukrajiny. Přes sliby „trenéra“ Ukrajiny o rychlém vítězství, se skutečný průběh jeví jinak.  Novým ukrajinským představitelům se stát Ukrajina rozpadá pod  rukama. Uzavřené příměří s „opolčency“,  přes proklamace prezidenta a předsedy vlády o nejednání se separatisty, považuji za uštědřený gól do branky Ukrajiny s kyjevskou garniturou na místě  gólmana.

Prozatímně se bohužel  vojenské řešení ve prospěch Kyjeva ukazuje za nerealizovatelné.  Příměří prozatím trvá a tedy přestávka v zápase bude sloužit v nabrání sil  oběma stranám. Slova o dodávkách zbraní jsou téměř vzápětí dementována, ale nikdo není na pochybách, že po mrtvolném prozatímním tichu v kabinách soupeřů přijde s vysokou pravděpodobností další poločas tvrdého boje.

 Vývoj „druhého poločasu“ východoukrajinského konfliktu se bude odhadovat velice těžko. Ale prezident Ukrajiny by se mohl inspirovat operací „Bouře“  chorvatské armády, která v roce 1995 rozhodným útokem dobyla oblasti ovládané krajinskými Srby, nacházející se na teritoriu tehdy již samostatného Chorvatska. Avšak nová výzbroj je jedna věc. Tou druhou je však motivace. A tu valná většina vojáků Kyjeva postrádá. Podle všeho boj s bratry a sousedy neberou za svůj a tudíž bez nepřítomného bojového ducha tento boj nemohou vyhrát.

 „Diváci“ fandící každé straně zápasu na sebe zlověstně hrozí pěstmi a vyhrožují, že se zapojí do mače. „Rozhodčí“ však tentokrát zůstal doma, a tak není nikoho, kdo by rozlícené fanoušky poslal domů.