„Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti“

Tolik doslovná citace článku 5 Severoatlantické (Washingtonské) smlouvy, která byla podepsána před 70 lety 4. dubna 1949 ve Washingtonu při příležitosti založení Severoatlantické aliance – NATO.

V reakci na vstup tehdejší Německé spolkové republiky (NSR) do NATO v roce 1955 byla rovněž v roce 1955 založena Varšavská smlouva, dnes bychom spíše napsali Varšavský pakt, jehož bylo tehdejší socialistické Československo zakládajícím členem. Varšavský pakt se definitivně rozpadl v roce 1991.