Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem se v rámci své zpravodajské zprávy zdržel popisu toho, jak jednání našeho výboru probíhalo. Protože by se mohlo stát, že bych tam vkládal nějaké názory, které nemá celý výbor, a proto jsem se rozhodl, že to sdělím až v rámci standardního vystoupení senátora.

Já v tom vystoupení považuji za důležité, abych na úvod řekl, v jaké situaci ten zákon přijímáme a projednáváme, do jaké míry je to vlastně relevantní vzhledem k tomu, co už máme k dispozici. K dispozici máme tři věci. Ta vůbec nejzajímavější, zejména pro ty z nás, kteří, řekněme, velmi respektují Evropskou unii, je zpráva Parlamentního institutu 0042P, ze které, když si ji prostudujete, tak se dozvíte – a teď budu citovat – že "Evropská unie má na zveřejňování smluv jiný názor", než je publikován nebo doporučován v tomhle zákonu. Když budu citovat a vynechám nějakou úvodní pasáž, tak se tam píše – a to jsou přímo věty z evropské legislativy, z jejich směrnic: "Z výše uvedeného je tedy patrné, že právní předpisy Evropské unie poskytují důvěrným informacím větší míru ochrany než návrh zákona o registru smluv, který v této věci odkazuje na zákon o svobodném přístupu k informacím. Tento zákon zaručuje sice ochranu obchodního tajemství, jež povinnosti zveřejnění nepodléhá, avšak nikoli již informacím, které byly hospodářskými subjekty označeny za důvěrné. A které zpravidla, nikoli však pouze a výlučně, zahrnují obchodní tajemství.

Vzhledem k výše uvedenému by bylo žádoucí návrh zákona o registru smluv upravit tak, aby odpovídal zmíněné právní úpravě Evropské unie, to jest povinnosti zveřejnění vyloučit kromě obchodního tajemství také informace, které byly hospodářskými subjekty sděleny a jimi označeny za důvěrné."

To znamená, Evropská unie nám říká, že existuje směrnice, která chrání hospodářské tajemství více, než to, co navrhuje registr smluv. A my, aniž bychom to jakkoli respektovali, tak si připravujeme zákon, kde jsme papežštější než papež, nebo – jak říká můj kolega – bruselštější než Brusel.

Druhá věc, která je také velmi zajímavá. Vzhledem k tomu, jak se pořád říká, že ten zákon byl projednán, je stanovisko vlády ČR. Vláda ČR není spokojena – aspoň podle jejího stanoviska – s tím, jak ten zákon vypadá. Protože říká, že nezveřejnění smlouvy by spíše mohlo být správním deliktem, než tím, aby byla zneúčiněna.