Zákon, jehož dopady  negativně bude ovlivňovat  nejméně 7 volebních období prosadila politická reprezentace, ze které zůstalo již jen torzo. Kdyby šlo o zákon běžný, politicky neutrální povahy,  budiž. Jde však o zákon, který vyhraněně ideologicky pojal matérii a v zásadním nesouladu  s představami takřka 80 % všeho obyvatelstva nastolil neodůvodněně  a nepřiměřeně majetkové poměry institucí, jejichž význam a podpora v našich poměrech setrvale klesá, tak že na konci 30 ti letého období, kdy by jeho účinky měly skončit,  bude zřejmě jejich podpora maximálně do 10%.

Záměrně se nedovolávám ani tak právních argumentů, jichž bylo sneseno nespočet, ale právě onoho základního, tj. ztráty politické většinové legitimity těch sil, které toto řešení přijaly.

Je především jasné, že již ideologický základ zákona závisel na výkladu minulé reprezentace. Jak známo tzv. blokační paragraf v zákonu o půdě nepočítal do budoucna s žádným zákonem o tzv. „ vyrovnáním s církvemi“, ale se zákonem, který jen  poměry k majetku, se kterým se do  vydání pod názvem zákona o majetku církví  nesmí disponovat.

Zda se tento majetek zčásti převede na církve, nebo bude včleněn do speciálního církevního fondu, či  zbytek bude převeden kupř. na obce (což by bylo asi nejsprávnější) měl zákon rozhodnout. Jakkoliv impulsy k urychlení tohoto procesu vydaly konzervativní pravicoví ústavních soudci, ani oni nemohli stanovit , jaká bude povaha a obsah tohoto zákona.