Dětství jsem prožil v malé vesnici Radostín na Vysočině a venkov mě dost bavil. Byla to taková klasika – hry na vojáky, indiány, voda, les a pohoda. Pak jsme se přestěhovali do Havlíčkova Brodu a já tady jako jeden z prvních začal jezdit na skateboardu a vymýšlel jsem s kamarády nové sporty, třeba variace na tehdy exotický squash. Na střední jsme založili punkovou kapelu, se kterou jsme se dobře bavili a motali v předsametovém undergroundu. V tom jsem pokračoval i na VŠE v Praze. Měli jsme dobrou partu a dodnes se rádi scházíme.

Pak to vzalo rychlý průběh, přišla Sametová revoluce a změna poměrů. Začali jsme si sami pořádat koncerty a festivaly – dělali jsme hned v roce 1990 Lipnici, která se po legendárním vystoupení Václava Havla v roce 1988 nějaký čas nekonala. Do toho svobodné volby a nové možnosti. Zkusil jsem si rok v rakouském Linci, pak přišla svatba, dcera, práce v průmyslové firmě, skoro 15 let v bankách, jako ekonom ve zdravotnictví a posledních 5 let jsem pracoval na Krajském úřadě, kde jsem měl na starosti partnerské regiony, regionální rozvoj a evropské fondy.