Vyplývá to z porovnání počtu nabízených nemovitostí přes nejznámějšího zprostředkovatele, webu Airbnb, a počtu subjektů, které jsou v Praze přihlášeny k placení místního poplatku za poskytování ubytovacích služeb. Z nich je zjevné, že většina hostitelů není k platbě místního poplatku hlášena a neplatí jej.

Přitom poskytovatelé sdíleného ubytování mají podle stávající legislativy rovněž povinnost odvádět místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, platit daň z příjmu a v drtivé většině případů také povinnost být držitelem živnostenského oprávnění. Pronajímatelé zřejmě spoléhají na to, že sdílené ubytování představuje zatím obtížně kontrolovatelnou oblast, u níž může být sporné, zda spadá pod živnost, a tudíž podléhá poplatkové povinnosti. „Velké množství poskytovatelů sdíleného ubytování v současné době o svých povinnostech neví anebo je považuje za nevyjasněné. Informovat o nich je první nutný krok, který musíme udělat, pokud chceme, aby své povinnosti začali plnit,“ upozorňuje vedoucí pracovní skupiny radní Jan Wolf.

Původní myšlenka sdíleného ubytování vznikla v rámci tzv. P2P neboli „pear to pear“ vztahů, kdy uživatel jinému uživateli prostřednictvím zprostředkovatelského webu dočasně poskytne část vlastních kapacit – v daném případě ubytovacích. Z ní se ale postupně stal výnosný byznys, který z velké části využívají investoři do nemovitostí, pro které je poskytování krátkodobého ubytování výrazně ziskovější než dlouhodobý pronájem.