Žáček (ODS): Kdo se bojí Ústavu pro studium totalitních režimů?

Proč tři odborové organizace vyhlašují stávkovou pohotovost? A proč opět v průběhu volební kampaně? Jde o logické vyústění situace, která nastala po instalování zpolitizované Rady ÚSTR sociálnědemokratickým Senátem.

Současnou eskalaci iniciovalo odvolání ředitele klíčového odboru informatiky a digitalizace zodpovědného za digitalizaci archiválií bezpečnostních složek, za budování elektronického archivu, ale také za rozvoj a provoz počítačové infrastruktury ÚSTR i Archivu bezpečnostních složek (ABS).

Kampaň proti digitalizaci

Stalo se tak po dlouhodobé difamační kampani iniciované a přiživované proti digitalizaci nejužším vedením ÚSTR (ředitel a náměstci), Radou ÚSTR a vedením ABS, které jak se zdá vychází z pocitu, že je nadřízeno ÚSTR (i když je tomu dle zákona naopak). Digitalizace ÚSTR (v českém kontextu naprosto ojedinělý projekt, jednak svojí kvalitou, rychlostí a rozsahem (32 milionů stránek), ale i efektivitou nesrovnatelnou s jinými projekty), je trnem v oku všem těm, kteří chtějí opět zavřít fondy a sbírky ABS před veřejností. A vrátit se tak de facto do stavu, kdy zpřístupňování provádělo (spíše sabotovalo) zejména ministerstvo vnitra, jež kdysi občanům v Pardubicích prodávalo absolutně nečitelné kopie svazků komunistické tajné policie a skrývalo před nimi archiválie z provenience bezpečnostních složek (Státní bezpečnost, Veřejná bezpečnost, personální spisy atd.).

Oponenti koncepce maximálního otevření třináctých komnat naší totalitní minulosti, kterým se zejména za pomoci úředníků a archivářů ministerstva vnitra v letech 1990 – 2006 dařilo držet písemnosti komunistických bezpečnostních složek (a zčásti i jednotlivých orgánů komunistické strany) mimo dosah veřejnosti, se opět snaží vrátit do klíčových pozic. Uzavřít přístup k originálům archiválií a dokumentů komunistických bezpečnostních složek je totiž s ohledem na fakt, že ABS nijak nepokročil ve zpracovávání jednotlivých fondů a sbírek, velmi jednoduché, v podstatě pouze administrativní úkon. Obtížné, ne-li nemožné, je to ovšem za předpokladu, že existuje digitální kopie příslušné archiválie, navíc mimo kontrolu ABS. Elektronické kopie pořízené ÚSTR jsou v jiném právním režimu, jenž je má navíc povinnost zveřejňovat (ne, že by to pod současným vedením dělal), na rozdíl od ABS, jehož úkoly jsou – zdá se – právě opačné.

Vzpomeňme jen na argumenty před odvoláním Daniela Hermana z funkce ředitele v dubnu loňského roku: digitalizace je pomalá, změna má vést ke zrychlení. Obdobně z řad kritiků zaznělo: do roka bude fungovat digitální archiv. Nalejme si čistého vína: digitalizace poklesla oproti roku 2009 o 80 – 90 %! A kde je digitální archiv? Funguje? Samozřejmě, že nikoliv. Tento rapidní pokles má další konsekvence, např. znamená výrazné zdražení digitalizace. Až jednou někdo spočítá, o kolik musel stát zaplatit více (přestože ÚSTR i ABS již prokázal, že to již umí levněji), domnívám se, že viníci tohoto stavu se nedoplatí…

Útok na odbor informatiky a digitalizace má mj. zakrýt neschopnost vedení „krizových manažerů“ Pavly Foglové a Zdeňka Hazdry. Stejně jako fakt, že zodpovědnost za kontrolu digitalizovaných archiválií a dokumentů podle realizačních smluv nese ABS. ÚSTR má povinnost jednotlivé identifikované chyby bez prodlení opravit. Pokud však na ně ABS neupozorní, tak k tomu pochopitelně těžko může dojít. Různé účelové kontroly nezmiňují fakt, že archiv z důvodu lidského faktoru nedodává v některých případech k digitalizaci celé archivní jednotky, navíc jsou špatně paginované atd.

Připomeňme, jaký je právní stav. ÚSTR je nadřízená složka, která má zákonnou povinnosti „neprodleně“ digitalizovat příslušné archiválie a dokumenty. O ABS není v zákoně č. 181/2007 Sb. v této souvislosti ani zmínka. ÚSTR přesto v dobré víře vytvořil systém, aby ABS mohl přebírat a využívat digitalizované dokumenty (pro úřední místa i pro badatele), nicméně zdá se, že ABS o to nestojí… Přestože nejde o jeho digitalizované dokumenty, provádí podle neznámé metodiky „kontroly“ a hanobí práci jiných. Tyto kontroly navíc iniciují a řídí osoby zodpovědné za digitalizaci v ABS v podstatě od roku 2009! Jednoznačně odvádějí pozornost od své vlastní zodpovědnosti.

Vzhledem k neschopnosti (a podjatosti) ABS zorganizovat byť jen pořádnou kontrolu, přizvali si po vzájemné dohodě kontrolu z archivní správy ministerstva vnitra. A tím situaci zpolitizovali dvojnásobně. Pokud ministerská komise kontroluje digitalizované dokumenty ÚSTR, pak překračuje své pravomoci, pokud kontroluje a nalézá chyby v digitalizovaných dokumentech předaných ABS, tak by měla iniciovat odvolání vedení ABS…

Politická Rada ÚSTR

Rada ÚSTR i vedení obou institucí se z důvodu změny politické situace, předpojatosti, vlastní neschopnosti, potažmo prohraných soudů a finančních ztrát dostávají do izolace. Někteří radní – bez jakéhokoliv mandátu – se za spolupráce s vedením ÚSTR i ABS nejprve snažili u ministerstva vnitra a posléze rovnou u klubu ČSSD v poslanecké sněmovně prosadit přílepek ke služebnímu zákonu. Přílepek takového rozsahu, že by znamenal změnu postavení ÚSTR, jeho marginalizaci (možná zrušení), umenšení kompetencí Rady ÚSTR, odštěpení ABS, ba dokonce vytvoření jeho nové kapitoly státního rozpočtu! Evidentně jde o starý plán předsedkyně Rady ÚSTR Emilie Benešové, včetně toho, že by se ABS v budoucnu nepřipojil k Národnímu archivu, jak předpokládá současný zákon.

Členové Rady ÚSTR, ale i vedení obou institucí, už za rok a půl ve funcích porušili tolik právních norem, nemluvě o dobrých mravech, že by měli dávno odstoupit, anebo být odvoláni. Prokázali absolutní neloajalitu k ÚSTR, ABS, ale i k zákonu č. 181/2007 Sb., kterým byly obě instituce zřízeny, resp. právnímu řádu České republiky.

Jak je to možné? Politickou zodpovědnost za tuto situaci nese Senát, resp. senátoři, kteří instalovali současnou Radu ÚSTR. Případně ještě přesněji někteří senátoři ČSSD v čele s Jiřím Dienstbierem, za asistence poslance Lubomíra Zaorálka. Když oni dva obhajovali nezákonné odvolání Daniela Hermana i dalších členů managementu, nikdo z ČSSD se k nim nepřidal. Věděli, že tento zbytečný ideologicky zaslepený akt žádné politické body nepřinese.

Důvody však primárně byly zase politické – likvidaci ÚSTR kromě vlastních fundamentalistů požadovala také KSČM, jejíž hlasy byly potřebné v prezidentské volbě, nemluvě o (předčasných) přípravách na koalici ČSSD – KSČM po volbách na podzim 2013. Tak se do Rady ÚSTR dostali odpůrci ÚSTR i ABS, podporovatelé rudo-oranžové koalice, přičemž – podle vyjádření jednoho vysokého ústavního činitele – do ní KSČM úspěšně prolobbovala i jednoho svého kandidáta (Michal Uhl).

Kromě toho, že tito radní zůstali věrni ideji zničit ÚSTR i ABS, nejprve prostřednictvím odvolání managementu, jmenování antimanažerky Foglově do čela ÚSTR, následně snahou o nezákonný převod digitalizace do ABS a posléze i výběrem nového ředitele. Pamatujete, jak Zaorálek hřímal v televizi, že podle jeho informací Rada ÚSTR pozve dvanáct zahraničních odborníků, kteří zvolí kvalifikované a nejlepší odborné vedení?

Místo toho Rada ÚSTR vytvořila poradní orgán, do něhož pochopitelně opět pozvala další odpůrce ÚSTR a netransparentním a klientelistickým způsobem vybrala za ředitele Zdeňka Hazdru, který je pro většinu radních zárukou, že bude dále pokračovat v kampani proti „bývalému vedení“, v marginalizaci digitalizace (i na úkor zákona o odboji a odporu proti komunismu), v personálních čistkách a v potlačování vybraných a nepohodlných projektů.

Nikoliv náhodou jmenoval Hazdra jako své dva náměstky členy strany Zelených. Antipatie Zelených k ÚSTR i ABS má dlouhé kořeny (na rozdíl např. od Německa, kde se Zelení podíleli na vybudování BStU a stanuli i v jeho čele). Zelení (přesněji někteří Zelení) jako součást koalice v roce 2006/07 nechtěli podpořit vznik ústavu paměti národa v poslanecké sněmovně a jako kompromis prosadili změnu názvu na Ústav pro studium totalitních režimů (aby mohli ovšem obratem tento název „jako nevhodný“ napadnout). Zelení navrhli a protlačili naprosto nevhodné osoby do Rady ÚSTR, kteří obě instituce od počátku diskreditovali a nadále diskreditují.

Do čela ÚSTR tak byly dle politického klíče dosazeny osoby bez zkušeností, bez příslušného vzdělání, o odborné kvalifikaci nemluvě, neorientující se v problematice vyrovnávání s totalitní minulostí, navíc neschopné cokoliv uřídit, připravit např. výběrové řízení, ale také třeba opravit střechu. Jejich jedinou devizou je kritika „minulého vedení“, schopnost kopat do toho, co vybudovali a zprovoznili jiní. Jinými slovy: nekvalifikovanost, netransparentnost a stranický klientelismus se rozšířil i po ÚSTR.

Ústav historického zapomnění

Vedení ÚSTR, dnes již bez jakékoliv legitimity, čekající jen na rozsudek soudu, který stanoví míru jejich zodpovědnosti, místo aby přestalo kumulovat další škody, stále pokračuje v prosazování nezákonných aktů, popustilo uzdu ABS, a aby mohlo politicky ovlivňovat jednotlivé projekty a dosáhlo na finanční prostředky, vytváří systém tzv. projektové řízení. Na základě analýzy jejich kroků je zjevné, že samo žádnou koncepci nemá, pouze neguje smysluplný a zákonný postup svých předchůdců.

Rada ÚSTR a zejména vedení ÚSTR se všemožně snaží odvést pozornost, že vlastně neplní ani jediný úkol stanovený zákonem (viz § 4 zákona č. 181/2007 Sb.). Nezveřejňuje například žádné odborné výstupy či dokumenty nejenom na anglickém webu, ale ani na českém, produkce odborných publikací v loňském a letošním roce poklesla o více než polovinu, digitalizace o více než tři čtvrtiny, mezinárodní spolupráce se nekoná atd. atd.

Zjevně jsou si svých nedostatků vědomi, konečně jim dochází, že změna politické situace se nedá zastavit, že jejich ochránci a spojenci ztrácejí pozice. Odpůrcům obou institucí historické paměti se nepodařilo dosáhnout hlavního cíle – změny zákona, a proto se snaží obě instituce destruovat zevnitř. Nechápou potenciál ÚSTR i ABS, jejich společenskou hodnotu a nezastupitelnou veřejnou funkci. Na rozdíl od všech ostatních postkomunistických zemí.

Nejsou schopni připustit, že jejich snahy jsou marné, právě proto, že se jim nepodařilo změnit zákon, a tudíž všechny jejich personální kroky jsou potenciálně vratné. Měli by si uvědomit dočasnost svého počínání a zejména pak svoji zodpovědnost (trestní, finanční…).

I přes kritický stav ÚSTR a ABS si dovolím svůj komentář zakončit optimisticky: Ústav historického zapomnění se jim však i díky odporu podřízených zaměstnanců vybudovat nepodaří.