Proč tři odborové organizace vyhlašují stávkovou pohotovost? A proč opět v průběhu volební kampaně? Jde o logické vyústění situace, která nastala po instalování zpolitizované Rady ÚSTR sociálnědemokratickým Senátem.

Současnou eskalaci iniciovalo odvolání ředitele klíčového odboru informatiky a digitalizace zodpovědného za digitalizaci archiválií bezpečnostních složek, za budování elektronického archivu, ale také za rozvoj a provoz počítačové infrastruktury ÚSTR i Archivu bezpečnostních složek (ABS).

Kampaň proti digitalizaci

Stalo se tak po dlouhodobé difamační kampani iniciované a přiživované proti digitalizaci nejužším vedením ÚSTR (ředitel a náměstci), Radou ÚSTR a vedením ABS, které jak se zdá vychází z pocitu, že je nadřízeno ÚSTR (i když je tomu dle zákona naopak). Digitalizace ÚSTR (v českém kontextu naprosto ojedinělý projekt, jednak svojí kvalitou, rychlostí a rozsahem (32 milionů stránek), ale i efektivitou nesrovnatelnou s jinými projekty), je trnem v oku všem těm, kteří chtějí opět zavřít fondy a sbírky ABS před veřejností. A vrátit se tak de facto do stavu, kdy zpřístupňování provádělo (spíše sabotovalo) zejména ministerstvo vnitra, jež kdysi občanům v Pardubicích prodávalo absolutně nečitelné kopie svazků komunistické tajné policie a skrývalo před nimi archiválie z provenience bezpečnostních složek (Státní bezpečnost, Veřejná bezpečnost, personální spisy atd.).

Oponenti koncepce maximálního otevření třináctých komnat naší totalitní minulosti, kterým se zejména za pomoci úředníků a archivářů ministerstva vnitra v letech 1990 – 2006 dařilo držet písemnosti komunistických bezpečnostních složek (a zčásti i jednotlivých orgánů komunistické strany) mimo dosah veřejnosti, se opět snaží vrátit do klíčových pozic. Uzavřít přístup k originálům archiválií a dokumentů komunistických bezpečnostních složek je totiž s ohledem na fakt, že ABS nijak nepokročil ve zpracovávání jednotlivých fondů a sbírek, velmi jednoduché, v podstatě pouze administrativní úkon. Obtížné, ne-li nemožné, je to ovšem za předpokladu, že existuje digitální kopie příslušné archiválie, navíc mimo kontrolu ABS. Elektronické kopie pořízené ÚSTR jsou v jiném právním režimu, jenž je má navíc povinnost zveřejňovat (ne, že by to pod současným vedením dělal), na rozdíl od ABS, jehož úkoly jsou – zdá se – právě opačné.

Vzpomeňme jen na argumenty před odvoláním Daniela Hermana z funkce ředitele v dubnu loňského roku: digitalizace je pomalá, změna má vést ke zrychlení. Obdobně z řad kritiků zaznělo: do roka bude fungovat digitální archiv. Nalejme si čistého vína: digitalizace poklesla oproti roku 2009 o 80 – 90 %! A kde je digitální archiv? Funguje? Samozřejmě, že nikoliv. Tento rapidní pokles má další konsekvence, např. znamená výrazné zdražení digitalizace. Až jednou někdo spočítá, o kolik musel stát zaplatit více (přestože ÚSTR i ABS již prokázal, že to již umí levněji), domnívám se, že viníci tohoto stavu se nedoplatí…