Že jsme srdcem Evropy, jsem si znovu uvědomil právě včera, v den 80. výročí okupace naší země nacistickým Německem. V tomhle našem srdci Evropy se střetávaly zájmy mocností, různých režimů, rvali se o ně různí diktátoři. V roce 1939 nás nikdo neslyšel nebo spíš nechtěl slyšet, to se samozřejmě dnes už nemůže opakovat.
ODS je historicky nejúspěšnější česká strana v evropské politice. Měli jsme 2x místopředsedu EP, 1x předsedu důležitého výboru EP, 1x předsedu europarlamentní frakce, 1x předsedu evropské politické strany – na to si žádná česká politická strana ani vzdáleně nesáhla. Poprvé – v mojí osobě – také máme celoevropského volebního lídra jedné z politických stran (evropských konzervativců), tedy de facto kandidáta na předsedu Evropské komise.
Když jsem se dotkl evropských konzervativců – byla to ODS, kdo měl před 10 lety odvahu vystoupit z onoho líného řečiště, hlavního proudu, z EPP a začít doslova na zelené louce, z bodu nula budovat proud nový, novou politickou rodinu, EK. Tehdy nám tam v Bruselu všichni říkali: nepřežijete půl roku, pak rok, pak přežijete max. jedno volební období. Dnes už končíme druhé, jako třetí nejsilnější skupina v EP a nejen, že přežijeme, ale máme všechny předpoklady po volbách ještě posílit a to i navzdory odchodu našich britských kolegů. Všechny naše členské strany si vedou lépe než v roce 2014 a hlásí se noví zájemci. A proč? Protože představujeme skutečnou alternativu – rozumnou reformní politiku, mezi dvěma extrémy – tedy přesně to, co představuje ODS tady doma.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV