Nejen pro příkladnou statečnost, kterou prokázala tváří v tvář nelehké situaci. Nejen proto, že je vůbec první ženou, nominovanou do takové funkce v našich dějinách. Ale také (a možná hlavně proto), že po dlouhé době její osobnost dává naději na změnu vnímání politiky jako takové.

Názor veřejnosti (či její značné části) na politiku je schematicky jednoduchý : špína, hnus, korupce. Politiku ale dělají lidé – stejní lidé, jako ti, kteří je volí. Volená politická reprezentace je jen koncentrovaným vzorkem této veřejnosti. Pokud se dostane v politické soutěži sluchu a potom i úspěchu nejrůznějším šikovným populistům, může se nám to sice nelíbit, ale i to k politice patří. Lze to vyčítat maximálně těm politikům, kteří to svou nešikovností způsobili. Nejhorší ovšem je volání po „zrušení“ politiky a vládě „odborníků“, které se objeví vždy, když vypukne nějaká politická krize. To je cesta mimo demokratický rámec.