Vážený pane místopředsedo, dovolte mi, abych ve svém vystoupení zareagoval na pana kolegu Čižinského. Ono by skutečně bylo možné se trochu vrátit zpátky a pojmout přípravu na budování jaderného zdroje komplexněji, zvažovat všechny možnosti, které vývoj techniky skýtá. Bylo by to jistě možné, kdyby tady nebyl konflikt s jiným - řekněme teď - nově formulovaným veřejným zájmem, a to je zájem na odchodu naší republiky od uhelné energetiky. To je záměr, který je reálný. Uhelná komise, kterou vláda sestavila a pověřila, aby rozhodla, tak určila termín 2038. Existuje ve vládě skupina, která přemýšlí o časnějším termínu 2033 /uvidíme, jak to dopadne/, v každém případě je tady konflikt těchto dvou zájmů velmi zřetelný. Zatímco k dobudování jádra musíme mít jasně definovaný záměr, způsob financování, způsob provozování, projekt, zhotovitele, kopat do země, betonovat, stavět, montovat - to potřebujeme k budování jaderného zdroje, k tomu druhému záměru stačí rozhodnutí vlády. Skončíme s uhlím 2038, signál pro provozovatele uhelné energetiky, kteří už jsou takhle dneska tlačeni cenami povolenek, aby postupně své kapacity uzavírali, přestali provozovat elektrárny, přestali těžit uhlí. Zatím tedy o něco méně než 50 % naší energie vyrábíme z uhlí, našeho tradičního zdroje.

Čili máme tady opravdu takovýto složitý případ. Chceme-li nahradit energii, která nám zmizí tím, že vypneme uhlí, musíme mít jádro, obnovitelné zdroje nás v tomto případě nezachrání.