TOP 09 se všeobecně pokládá za uskupení patřící spíše na pravou stranu politického spektra. Mezi jeho voliče se řadí lidé, kteří by nikdy nevolili sociální demokracii, natož komunisty; strana, jejímž maskotem je kníže Schwarzenberg a šéfem Miroslav Kalousek přece nemůže být socialistická! Dnešním hlasování však TOP 09 jasně ukázala, že namísto pravicového vidění světa, jehož středobodem je úcta k jednotlivci a k jeho přirozeným právům, se na svět dívá pohledem elitářských sociálních inženýrů, pro něž není občan nezpochybnitelnou individualitou, která se nevejde do tabulek a kolonek centrálních plánovačů, ale naopak figurkou na obrovské šachovnici, jíž lze libovolně postrkovat, usměrňovat a třeba ji i obětovat "vyšším cílům".

Snaha socialistických politiků zakázat kouření v soukromých hospodách, restauracích a kavárnách trvá již dlouhá léta a mezi hlasitými zastánci tohoto zákona se vystřídal bezpočet politiků ze všech možných politických stran, od ODS až ke KSČM. Tím, jak falešně a emotivně se zákaz kouření v soukromých podnicích prosazoval, zdánlivě rozumně, pod pláštíkem ochrany zdraví, se z něj stal, podle mého názoru, nejpřesnější barometr ukazující, jak to ta či ona politická strana a její představitelé myslí vážně s respektem vůči svobodě jednotlivce.

Skutečně pravicového politika by něco takového nemělo ani napadnout. Primární by totiž pro něj měl být nezpochybnitelné právo jednotlivce na svobodu a majetek. Hospoda nebo restaurace je soukromým místem, jehož prostřednictvím její majitel vydělává na své živobytí - nabízí své služby tomu, kdo je ochoten za ně zaplatit. Obě strany, majitel i zákazník, do tohoto vztahu vstupují dobrovolně, a obě jsou na tom posléze lépe, než byly předtím. Nikdo není k ničemu donucen, nikdo není poškozen nebo podveden.

Pro pravicového politika zkrátka musí být majetek nedotknutelný a jakákoliv zdůvodnění tzv. "veřejným zájmem" musí okamžitě odmítnout. Koneckonců, nic jako veřejný zájem neexistuje. Zájem mohou mít pouze jednotlivci, nikoliv veřejnost. Neobstojí ani argument "veřejným prostorem" - i když do hospody nebo kavárny může přijít kdokoliv, neuvaluje to na jejího majitele povinnost poskytovat něco jiného, než co sám deklaroval tím, že se rozhodl otevřít si hospodu, v níž je dovoleno kouřit. Stejně jako v jazzové kavárně musí posluchač heavy metalu, který by do ní náhodou zabloudil, strpět jemu nesrozumitelné rytmy a akordy, má zapřísáhlý nekuřák, který vidí, že na stolech jsou rozmístěné popelníky, možnost služeb, jež majitel nabízí, nevyužít, a jít o dům dál. Koneckonců, příznivce heavy metalu by také příliš nepochodil, požadoval-li by, aby se majitel jazzové kavárny lépe strefil do jeho hudebního vkusu. A požadoval-li by to cestou politického nátlaku, pokládal by to snad každý normální člověk za neomalenou drzost.

Zájmem některých lidí je přijít do hospody a kouř zde buď strpět, nebo přímo vítat (a také si zapálit). Naopak zájmem jiných je cigaretovému dýmu se vyhnout - takoví do zakouřené putyky prostě nepřijdou. A nemají žádné právo násilím požadovat, aby její majitel uvnitř svých prostor kouření omezoval.