Blahobytná společnost si střádá příznaky čili symptomy do souborů příznaků čili syndromů. Plněna syndromy se syndromizuje. Metabolický syndrom. Depresivní syndrom. Syndrom vyhoření. Syndrom chronické únavy. Neurastenický syndrom. Syndrom přepětí šíjového svalstva. Syndrom nedostatku pohybu. Syndrom závislosti na počítačích. Syndrom digitální demence. Syndrom závislosti na hracích automatech. Syndrom snížené plodnosti. Syndrom zavírajících se dveří. Syndrom přechodu, občas nikam. Také narůstající soubor drobných medializovaných příznaků strachu z krachu se už stává syndromem. Ponejvíce ve zdravotnictví, které stále není v pohodě, ať už je v něm více přidáno na platech či na administrativě.

Přední lékařské osobnosti se vyjadřují, že máme čekat pokles kvality péče. Jiné neváhají spekulovat o hroucení lékařské potence či vzdělanosti. Veřejnost více vzruší předpovídané hrůzy než budovatelské úspěchy. Z pozitiv zabírají už jen zázraky a snadná konečná řešení. A nejsou ani nebudou doktoři a sestry. Zachrání nás vzdělaní migranti z východu. Nechceme prý imigranty nevzdělané, aby imigrovali z jihu. Nechceme ovšem ani naše migranty lékařské, aby nám emigrovali západně. O severu zatím nejasno.

Centrální analytici odhalili, že lidi, jakož i doktoři, stárnou. Nezvládneme stárnutí populace. Nebudou pracující, zahltí nás nepracující. Důchodci a chronici. Zdravotní systém se prý rozpadne. Tři sta miliard už nepostačí ani v konjunktuře, možná se to zlepší až v krizi.

A vracejí se spalničky. Dříve očkovaní bojují buď za očkování, nebo proti očkování dosud neočkovaných. Bojí se obojí, ať už nemocí z vakcín nebo nemocí z nevakcinování. Syndrom strachu vydatně přiživuje děsivá právní kreativita vytvářející problémy dříve neznámé.