Kolik obětí trestných činů tak spáchalo díky traumatům způsobených zločinci sebevraždu nebo skončilo v péči psychiatrů?! Každý rok si připomínáme 22. únor, který je od roku 1991 Evropským dnem obětí. Problematika obětí zločinu dlouho opomíjená. Zločin jako takový, potažmo pachatelé trestného činu logicky přitahují větší zájem, než samotné oběti, které stojí bohužel na okraji pozornosti. Je naprosto nutné, aby zločinci museli odčinit následky svých činů a kompenzovat újmu způsobenou svým obětem.

Podle české organizace Bílý kruh bezpečí, která se systematicky věnuje pomoci obětem, je díky novému zákonu přístup k obětem ze strany policistů. Na druhou stranu ale přetrvávají v oblasti práv obětí některé nedostatky. K problémům patří schopnost či spíše neschopnost orgánů činných v trestním řízení přizpůsobit poučení o právech osobě poškozeného a situaci po činu.

Málokdo z těch, kteří se oběťmi nikdy nestali, si dokáže představit, kolika problémům a nesnázím musí oběti i jejich blízcí čelit. Může se jednat o nejrůznější psychická traumata, obavy vypovídat před soudem z důvodu zastrašování, strach z kontaktu s pachatelem a mnoho dalších důvodů v závislosti na závažnosti a povaze trestného činu. Všichni známe vyšinutého norského masového vraha Breivika, ale málokdo známe traumata lidí, kteří přežili masakr na ostrově Utøya a jejich příbuzných.