Opravdu jsou seveřané tak špatnými rodiči nebo si úředníci norské sociálky jen zasedli na cizince?

V první řadě bych rád zdůraznil, že nejde o žádný aprílový vtip. Alergie Švédů na Norsko a jejich sociální systém je v médiích velmi viditelná. Desítky reportáží, článků a tisíce blogů varujících „chudší“ Švédy před prací v Norsku se bohužel staly běžnou součástí švédské společnosti.

I švédští rodiče jsou falešně obviňováni z věcí, které nikdy neudělali a nemají možnost své děti vídat. Důvody odebrání jsou často bizarní, tak jako v kauze dětí Evy Michalákové. Z těch, které mám k dispozici, jsou to často upozornění učitelek ve škole a školce nebo od sousedů. Proto se švédští rodiče, kterým odebrali v Norsku děti, rozhodli spojit a bojovat proti norskému Barnevernetu společně.

Situaci mají jako přes kopírák stejnou jako paní Michaláková. Když je jim to umožněno, vídají své ratolesti pouze pod dohledem a vzácně je to více než 2 hodiny 2x ročně. Ve většině případů (6 z 10 rodin) děti z jedné rodiny jsou odděleny a poslány do různých pěstounských domovů nebo institucí. Dětem není dovoleno mluvit švédsky u svých pěstounů, ve škole nebo při návštěvě svých rodičů. Dětem není dovoleno učit se o své vlastní kultuře, nesmí se vídat se svými prarodiči ani širší rodinou.

Filmů z odebírání dětí přibývá

Děti jsou traumatizovány už způsobem, jakým je Barnevernet odnáší z rodin bez jakékoliv účinné pomoci. Sociální úřady řeší vše přes policii. V poslední době se však řada rodičů rozhodla říci ne tamnímu systému a nepodrobit se jeho diktátu. Umisťují videa na sociální sítě a volají po tvrdé odvetě švédských úřadů.