Případ mě šokoval, ale nikoli překvapil svojí naprostou absurditou a nesmyslností důvodů odebrání, které přišlo jako blesk z čistého nebe bez jakéhokoli předchozího varování.

Ještě před tím, než se dostaneme k samotnému průběhu této kauzy, je třeba zmínit jednu věc. Matka dítěte je neslyšící, což samo nemůže být důvodem k odebrání. Handicap nemusí sám o sobě dělat výchovu horší, zvláště když druhý z rodičů je zdravý a s výchovou měla pomáhat i matka otce, tedy babička dítěte.

V hledáčku už od narození

Věc se měla následovně: Začalo to tím, že po porodu malé Maxine nastaly drobné problémy, konkrétně dětská žloutenka. Potom, co je pustili z nemocnice, se vše zdálo v pořádku. Zanedlouho se ozvali ze sociálky, že dokážou pomoci. Rodiče na to přistoupili, což byla ale jejich osudová chyba. Začaly velmi pravidelné návštěvy dam z Barnevernetu, které pak vyústily v odebrání dítěte.

Poprvé matka psala svému partneru SMS, že dvě ženy z Barnevernetu přišly bez ohlášení. Matka musela vzbudit miminko, které mělo jen 10 dni. Jednou by to snad nevadilo. Mohli bychom říci, že sociální pracovnice si přišly zkontrolovat, zda je vše v pořádku a odešly. Na tom by ještě nemuselo být nic špatného. Jenže ještě téhož dne večer, když otec skončil v práci, zazvonil mu telefon ze sociálky. Neodbytné sociální pracovnice se ptaly se, proč jim jeho partnerka neotvírá? Neotevřela, protože je neslyšící, tak dvě paní čekaly, až přijde otec z práce cca o 23:00.

Následující den sobota totéž po obědě i v noci opět Barnevern dvakrát na návštěvě a tak i v dalších dnech. Pak usoudily, že noční návštěvy nejsou potřeba. Ukazovaly se ale i nadále velmi často a nečekaně.