Ztráta je to pro místní zoo o to citelnější, protože se jednalo o samce, který už odchoval hned několik mláďat. A mohlo být ještě hůře. Kdyby byl děti nezastavil duchapřítomný elektrikář, celkový počet usmrcených plameňáků mohl být ještě vyšší.

Většina z nás určitě udělala v dětství nějakou neplechu a dostala za to nařezáno. Mě nevyjímaje. Bylo to s námi vyřešeno velmi rychle a efektivně. Ale co si pamatuju ze svého okolí z období svých dětských let, nikdy by nás nenapadlo jen tak pro zábavu ublížit jakémukoli zvířeti, natož ho zabít. Prostě v rodině jsme byli nějak vychováváni a porušení pravidel bylo náležitě ohodnoceno.

Kdyby někdo z nás chtěl zabíjet zvířata v zoo, dostali bychom nařezáno nejspíše od ošetřovatelů, pak od učitelů a následně od rodičů a do konce života bychom si to pamatovali. Jak je tedy možné, že si tak malé děti v jihlavské ZOO počínaly takto nekompromisně a zabíjení jim zjevně dělalo radost?