Málokdo ale zná podrobnosti a dokáže vysvětlit, v čem konkrétně spočívají jejich hlavní problémy, pominu-li skutečnost, že se jedná o vnucování shora. Jsme proto svědky spíše hysterických výkřiků, než kvalifikované a tolik potřebné věcné kritiky, což samozřejmě vůbec neprospívá nynější už tak vyostřené atmosféře, v níž debata probíhá. V čem spočívá problematičnost kvót na přerozdělování uprchlíků, se pokusím vysvětlit na následujících řádcích.

Podstata problému aneb zboření několika základních mýtů

Pro úplnost bych se ale chtěl nejprve zaměřit na to, o čem v návrhu Evropské komise vlastně šlo. Evropská komise navrhuje v období 24 měsíců (od schválení rozhodnutí) přemístit 40 tisíc osob z Itálie a Řecka do ostatních členských států, z toho 24 tisíc z nich by mělo být Itálie a 16 tisíc z Řecka. Protože by se jednalo o žadatele o azyl jako každé jiné, v Česku by s nimi bylo vedeno standardní azylové řízení.

Dle Komise má jít o ty národnosti žadatelů, u kterých bylo v minulém roce nad 75% rozhodnutí o jejich žádostech kladných. Nikoho, kdo sleduje situaci už delší dobu, nepřekvapí, že v tuto chvíli se konkrétně jedná o Syřany a Eritrejce. Seznam národností by ale mohl být později rozšířen.

Pro Česko byla celková kvóta oproti původním 2,98% navýšena na 3,32%, a to z toho důvodu, že Itálie a Řecko byly z tohoto klíče vyjmuty. Do Česka by šlo 531 žadatelů z Řecka a 797 žadatelů z Itálie. Celkem by se jednalo o 1328 osob v rozmezí 24 měsíců.

Ti, co mi neustále píší o tom, že jsme přijali v Evropském parlamentu kvóty na imigranty, že nic takového se nestalo. Případné přijmutí uprchlíků je věcí komise a především členských států. A takové rozhodnutí ještě nepadlo. Mnoho politiků, kteří tvrdí opak, proto buď problematice nerozumí, nebo záměrně lžou. V obou případech je lze považovat za populisty a hlupáky.