Politiku, která bohužel bude proti zájmům rodin a hlavně samotných dětí, o které by mělo jít především. Podívejme se ale nejdřív na reformu jako na celek. Řadu věcí lze pochválit, třeba celkové navýšení financí na podporu pracujících rodin. Nicméně přes mnohé neomarxistické sociální experimenty to místy působí jen vyloženě jako čistý populismus, aby byl volič uchlácholen přidanými penězi a neřešil ten problematický a do důsledků naprosto nepromyšlený zbytek.

Podle poslední dostupné verze se například počítá se zvýšením rodičovské z 220 tisíc na alespoň 250 tisíc korun, zvednutím mateřské či zdvojnásobením přídavků na děti. Proti navýšení financí nic nemám, měl by to utáhnout i státní rozpočet, ale hned u přerozdělování narážíme na první problémy. Místo zbytečně drahého plošného porodného by byla na místě spíše podpora matek dvojčat a rodin z vyloučených regionů, což tato koncepce nezohledňuje. Má se leckdy zbytečně dávat těm, co to nepotřebují. Ignoruje se fakt, že rodiny vícerčat musí koupit dražší kočárek, minimálně dvojnásobné množství oblečení, plen apod.

Pak zde máme sdílené úvazky, které jsou také součástí reformy. Ty považuji dokonce za velmi žádoucí a pozitivní krok. Podpora slaďování výchovy dětí se zaměstnáním je v dnešní době krok správným směrem, protože pomáhá rodiči na mateřské dovolené zůstávat v pracovním procesu. Jen v tomto případě opravdu nechápu, proč paní ministryně Marksová tři roky hází klacky práci z domova, kterou především využívají matky s dětmi?!

Reforma jako sociální experiment?