Tak trochu mi totiž připomíná kauzy českých rodičů v Norsku z pohledu diskutujících na webech a sociálních sítích. Díváme se na ně skrze prsty a často s pohrdáním, že si za to vlastně mohou sami. Tento způsob myšlení je však k nim nespravedlivý a mylný. 

Tak jako nemůže oběť za trestný čin, tak stěží budou moci rodiče za to, že uvízli v síti systému, který je odlišný od toho, jak ho známe v České republice. Kauza českých dětí odebraných v Norsku na základě pochybných důkazů ukazuje na hlubokou nemoc současné společnosti, která si zahrává s touhou být bohem s neomezenými možnostmi.

Pod rouškou ochrany někoho práv porušujeme práva jiných a zavádíme mechanismy působící křivdy a bolest. Namísto bránění skutečných obětí násilí a tyranie, jsou zde uměle vymýšleny případy, kdy by tomu takto mohlo být. Chyby systém neodpouští nikdy a nikomu.