ČR se připojila k tomuto úspěšnému tažení liberalismu, tržního hospodářství a demokratických institucí až na vlně nově nabyté svobody po roce 1989.

Dnes jsme svědky potvrzení platnosti výše uvedených tezí, neboť do Evropy za blahobytem a svobodou míří stovky tisíc uprchlíků z těch částí světa, v nichž nemají liberální tržní hospodářství, demokratické instituce, zajištěnu ochranu soukromého vlastnictví, ani osobní svobody. Do Evropy přichází dvě kategorie lidí. Jde o uprchlíky, kteří v ohrožení života sužovaní válkou a represemi ze strany vládnoucího režimu utíkají za svobodou. Druhou kategorií jsou ekonomičtí migranti, kteří pro sebe ve své zemi nevidí žádnou perspektivu, ač zrovna nebojují o holý život. Obě kategorie však mají jedno společné – v jejich zemi vládl či vládne diktátor, popřípadě autoritativní režim, tedy přesný opak euroatlantického modelu tradičních demokratických institucí a volného trhu.

Cítím velkou potřebu tuto imanentní skutečnost právě dnes nám všem znovu připomenout. Pod tlakem nedávné hospodářské recese a dnešní migrační krize, kdy máme mnohdy oprávněný pocit selhávání politických elit, totiž řada z nás ztrácí důvěru v naše tradiční instituce, hodnoty a systém.