30. října 1991 schválila vláda Petra Pitharta usnesení o územních limitech těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Na návrh ministra životního prostředí Ivana Dejmala přijala závazné linie, za nimiž není možné těžit, a uložila státní správě, aby zásoby uhlí za touto hranicí odepsala. Po desítkách let bezohledného drancování krajiny stanovila jasnou mez, za kterou už těžební průmysl nemůže.

Uhlí do té doby padlo za oběť více než 100 obcí včetně 650 let starého města Most. Jako poslední byly zbourány Libkovice, o jejichž konci bylo rozhodnuto v roce 1988. Stanovení limitů těžby na začátku 90. let dalo naději, že se tento kraj vydá jinou cestou, než je kombinace povrchové těžby ničící krajinu a uhelných elektráren zkracujících lidem život.

Po celou dobu platnosti limitů se uhelná lobby pokoušela o jejich prolomení. V bouřlivé a dlouhé diskusi o tom, zda prolomit či neprolomit, bohužel ustoupila do pozadí druhá část usnesení z roku 1991, a to požadavek na odpis zásob za limity, který by konečně dal ohroženým obcím jistotu. Loni vláda rozhodla o částečném prolomení na lomu Bílina, ale na dole ČSA, ohrožujícím Horní Jiřetín, zůstaly limity zachovány. Je tedy jasné, kde se těžit nebude, a nic nebrání tomu se s tímto uhlím definitivně rozloučit.