Pár metrů od Wintonovy sochy spí v otřesných podmínkách uprchlické děti, další rodiny byly přemístěny do stanů u výjezdu tunelu Blanka. Pomoc uprchlíkům na hlavním nádraží je i tři měsíce po začátku války stále na bedrech přetížených neziskových organizací a dobrovolníků. Vláda navíc jejich zkušenosti při organizaci pomoci a integrace nedokáže využít a navrhované změny zákonů s nimi nijak nekonzultuje.

Stát nezvládl od začátku nastavit pravidla přerozdělování uprchlíků mezi kraji a teď si je jednotlivé orgány přehazují jako horký brambor. A ministr Vít Rakušan, který je za to všechno zodpovědný, si na facebook dává patetické vzpomínky na Nicholase Wintona.

Navíc to může být ještě horší. Uprchlíci by nově neměli mít nárok na humanitární dávku v případě, že využívají bezplatné ubytování včetně celodenní stravy a poskytnutí základních hygienických prostředků. Opravdu tito lidé v nouzi nic jiného než jídlo a hygienické prostředky nepotřebují? Co léky, doprava, peníze na kauci, pokud se chtějí přestěhovat jinam, co třeba pleny a další potřeby pro děti? Zaděláváme na další a další problémy.