Nedělní den byl nezbytnou vzpomínkou nejen na tragické oběti romského holocaustu, ale i na neomluvitelný podíl samotných Čechů na této tragédii – velitelství i ostraha tábora byla totiž v rukou českých protektorátních četníků.

„To, že místo bývalého tábora v Letech nestálo po boku Auschwitz, Dachau, a dalších míst, kde umírali Židé, Poláci, Romové, Češi a spousta dalších národů, bylo proto, že jsme my Češi jako většinový národ nebyli ochotni říct jasně, že jde o místo stejné hanby, jako ta ostatní, a že jsme se, k naší hanbě, na tom v minulosti podíleli. Bohužel jsme naslouchali těm předsudečným, xenofobním nebo rasistickým hlasům, kde stále někdo našeptával, že protože tu umírali Romové, tak to nebylo tak strašné, jako když umírali jiní,“ řekl na místě Petr Štěpánek, předseda Zelených. 

Je nutné si připomínat nejen osud tisíců obětí z řad českých Romů, z nichž válku přežilo jen mizivé procento, ale i připomínat a přiznat naše vlastní selhání a podíl na této události – jen tak se můžeme této temné stránce naší moderní historie postavit čelem. Nečinnost porevolučních vlád v otázce demolice vepřína byla nebetyčnou ostudou naší země, kterou Strana zelených i české a mezinárodní lidskoprávní organizace opakovaně kritizovaly. Porevoluční existence vepřína a neschopnost či neochota demokratických vlád jej vykoupit a nahradit důstojnou pietou je i jakýmsi symbolickým projevem našeho váhavého vyrovnání s podílem české společnosti na genocidě českých Romů za 2. světové války.