Připadá mi, že otázka zdraví je přitom až někde na posledním místě. To, že platíme miliardy peněz na celý zdravotnický kolos, neukazuje, že bychom byli zdravější. Kdyby byl národ zdravý, zdravotnický systém by skoro nepotřeboval, farmacie však bujní, i trh s léčivy, a ztrácí se v nich velká část našeho důchodu. Můžeme ale pozorovat, že za peníze se tak úplně zdraví koupit nedá.

Je chybou, když bereme otázku zdraví jako investici nebo finanční projekt. Můžeme zvýšit výdaje o milión nebo deset, nebo využít fond EU, ale nedáme tím lidem štěstí. Pokud budou žít ve znečištěném, nemocném prostředí a nezdravým životním stylem, jíst škodlivé potraviny a žít v rozporu s přírodním řádem, těžko budou své chyby napravovat penězi a většími platbami.

Proto také těžiště zelené politiky spočívá na úplně jiných hodnotách a prioritách. Otázka zdraví a nemocnosti je nerozlučně spjatá s ekologickou otázkou, se spotřebitelstvím, stravováním, výrobou potravin, chovem zvířat i péčí o krajinu. Pokud nebereme tyto a další faktory v úvahu, skončíme u pohledu na člověka jakožto pacienta, zákazníka farmaceutické firmy, jemuž za peníz prodáme chemikálii, která mu na chvíli uleví. Pro skutečné zdraví, ale musíme zajistit více.