Dámy a pánové,

zpravidla dávám přednost svému hostovi, ale byl jsem ujištěn, že ceremoniál velí, aby nejdříve hovořil hostitel, takže dovolte, abych se jako první ujal slova. S panem předsedou Středulou a dvaceti osmi reprezentanty odborových svazů jsme probírali celou řadu konkrétních otázek, z nichž bych vyjmenoval alespoň tři.

Tou první je dopad sankcí na ekonomiku České republiky, a to tedy i na zaměstnanost, tou druhou otázkou je služební zákon, nu a tou třetí otázkou jsou problémy, které se vztahují k jednotlivým odvětvím národního hospodářství, ať už se jedná o zdravotnictví, školství, veřejnou dopravu a podobně. Dovolte mi, abych opakoval svoje základní stanovisko, které není krátkodobé a tedy ani není konjunkturální. Nejsem přesvědčen, že sankce a protisankce mohou vést k uklidnění rusko-ukrajinského konfliktu, jsem naopak přesvědčen, že za prvé tyto sankce mohou tento konflikt eskalovat a za druhé že jejich zprostředkované důsledky budou daleko horší než důsledky bezprostřední, a to z toho důvodu, že na některých trzích, nikoli pouze zemědělských, ale i průmyslových, vznikne přetlak, který se bude týkat i české strojírenské, nikoli zemědělské produkce. A i když se tento přetlak projeví s určitým časovým zpožděním, může vést k miliardovým ztrátám v českém průmyslu i v českém zemědělství, a co je ještě horší, ke ztrátě obtížně navázaných obchodních kontaktů jak s Ruskou federací, tak s Ukrajinou.