Krásné dobré ráno, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové a členky vlády, já v tom úvodním slově nebudu dlouhá, ale budu trošičku obecnější, protože prostě o co tady dneska jde, je téma dostupného bydlení. Téma podpory v bydlení, téma toho, jak se potýkáte a jak vyřešit krizi dostupnosti bydlení v naší zemi. Proč je to tak obří věc? No protože ta potřeba dostupného bydlení se samozřejmě týká každého člověka. Dostupné bydlení rozhoduje o tom, jestli mladí lidé začnou samostatný život? Jestli rodiny zvládnou vychovávat děti? Jestli lidé ve vyšším věku, když pak jsou třeba i sami, zvládnou zaplatit nájem? To je prostě naprosto zásadní věc pro to, aby každý člověk mohl žít důstojně a také, samozřejmě, je velice klíčové pro celou zemi, jestli pracující člověk zvládne zaplatit nájem? Jestli prostě práce člověka uživí?

A my jsme bohužel dneska pár kroků od schválení vládní novely nebo novely předkládané touto vládou u zákona o podpoře bydlení, která po tom vládním zásahu hrozí, že pomůže úplnému minimu lidí.

A to je to, proč tady stojím, proč ještě jednou se pokusím vysvětlit, že vláda během toho projednávání a těmi svými návrhy odstranila velkou část nástrojů, které měly lidem pomáhat a pomáhat jim včas, dřív, než propadnou do těch úplně nejhlubších problémů. Protože to je původní smysl toho zákona, prevence – pomoci lidem dřív, než skončí v bytové nouzi, dřív, než se dostanou do nějaké pasti, obchodu s chudobou, dřív, než se úplně ztratí v úředních kolečkách a byrokratických kličkách.

Ten zákon měl nabídnout celý ucelený systém – kontaktní místa bydlení, asistence v bydlení systém pro podporu toho, aby bylo pro majitele snadné nabídnout prázdné byty, aby tam měli garance, aby se nebáli je pronajmout. Tohle jsou konkrétní věci, ozkoušené, opilotované napříč Českou republikou, ale ta výsledná podoba, jak hrozí, že projde, velice výrazně zužuje tu pomoc, osekává ji a přesouvá ji – a to je ta hlavní potíž – na úřad práce. Takže co se stane? Místo prevence se problémy budou řešit až ve chvíli, kdy lidé budou přímo o to bydlení přicházet, což je mnohem dražší. Nedává to smysl ani lidsky, ani ekonomicky. Včasná pomoc je vždycky levnější než řešení následků.

Druhá věc, a to je číslo. Číslo, které možná ještě ne všichni znají. V České republice je dnes ohroženo ztrátou bydlení více než 1,5 milionu lidí, konkrétně 1 600 000 lidí. Samozřejmě to není tak, že by každý z těchto lidí měl teď a tady obrovský problém. Ale je to tak, že to je více než 1,5 milionu lidí, kteří, když vážněji onemocní, budou mít potíže například ve vztahu, rozvedou se, lidé, kteří, když budou mít nějaký životní kotrmelec, klidně i úplně nezaviněný – vedle ztráty zaměstnání si umíme představit řadu dalších – tak budou mít velikou potíž zaplatit nájem a udržet si bydlení. A 1 600 000 lidí, to už je setsakra velká částka.