Zeman: Nově vznikající politická hnutí svoji funkci plní, jako ostruha zaťatá do boku koně

Dámy a pánové,

dovolte mi, abych své vystoupení zahájil přesně tak, jako před rokem - milý Petře, vážení hosté. Děkuji za pozvání na sjezd, který pokládám za významný proto, že sdružuje podstatnou část starostů a víte, že jsem dlouhodobým zastáncem toho, aby v Poslanecké sněmovně, případně v Senátu, bylo co nejvíce lidí, kteří by něco uměli řídit a kteří to řídili úspěšně. Nebudu uvádět negativní příklady lidí, kteří přišli do Parlamentu rovnou ze školy, nikdy nic neřídili a jejich výsledky vypadaly podle toho. Je daleko důležitější uvádět pozitivní příklady a kritériem každého úspěšného starosty, jak sami dobře víte, je, že je ve své funkci minimálně dvě funkční období, protože v tom prvním můžete být zvolen na základě nesplnitelných slibů, zatímco v tom druhém už musíte něco dokázat a něco za Vámi musí být.

Je samozřejmé, že každou politickou stranu či hnutí hodnotíme podle jejich výsledků, včetně výsledků parlamentních. Když jsem tady byl před rokem, zeptal jsem se Petra, kolik máte poslanců a odpověď zněla jedenáct. Když jsem si dal koblihu a čaj, nenápadně jsem se Petra zeptal, kolik máte teď poslanců a odpověď byla šest. Srovnání těchto dvou čísel by každého z Vás mělo vést k zamyšlení a já nejsem ten, kdo by měl právo radit co dělat a co nedělat, ale tato čísla o něčem určitě vypovídají, i když je to samozřejmě ne zcela příjemné.

Jsem odpůrcem názoru, že nově vznikající politická hnutí jsou něčím nepřirozeným, něčím amorfním, a to jen proto, že se nedají zařadit na té klasické levopravé škále. Oni se tam možná po určitém vývoji jednou zařadí, ale svoji funkci plní už teď, plní ji jako ostruha zaťatá do boku koně a tím koněm jsou tzv. standardní, lépe řečeno dlouhodobě trvající politické strany. Tyto strany zlenivěly, tyto strany zkmotrovaly a tyto strany často nebyly schopny nalézt a nabídnout ani výrazné osobnosti, ani atraktivní a přitom splnitelný program.

Pozoroval jsem úspěchy libereckých starostů v tomto kraji, obdivoval jsem výsledek 64 % pana tehdejšího starosty Hrádku nad Nisou, pana Půty a obdivoval jsem, že v situaci, kdy proti Vám stojí poměrně rozvětvený manažerský aparát, tato strana dokázala v Libereckém kraji ne jenom vyhrát, ale tento kraj spravovat lépe, než ho spravovaly strany standardní, zatížené mnoha korupčními skandály a to na obou stranách. Myslím si, že po parlamentních volbách, které proběhly v říjnu loňského roku, budeme všichni s napětím sledovat, jak si povedou obdobná hnutí, nikoli strany a budeme asi chápat, že volební úspěch těchto hnutí je primárně založen na nespokojenosti. Ne na nějaké dramatické atraktivitě jejich programu, ale daleko spíše na nespokojenosti se současným stavem. A kéž by Bůh dal a ona ostruha do boku koně byla zaťata dostatečně hluboko, aby i za předpokladu, že by ten kůň trochu krvácel, se ty strany vzpamatovaly a vstoupily do rovnoprávné a úspěšné soutěže s těmito hnutími.

Je samozřejmé, že stranu nedělají jenom osobnosti, ale že ji dělá i program. Nebudu zde mluvit o některých názorových rozdílech, protože to se na Vašem sněmu nesluší, budu mluvit o tom, v čem se shodujeme, pokud jste ovšem svůj program nezapomněli nebo nezměnili. Minulý rok jsme tady mluvili o tom, že by bylo dobré podporovat přímou volbu starostů a já bych k tomu dodal i přímou volbu hejtmanů. Jestli si vzpomínáte, navrhoval jsem tehdy, abychom se vyhnuli Kotlebovskému excesu, že by měly tyto přímé volby proběhnout současně s volbami komunálními, či krajskými a že by se starostou, případně hejtmanem měl stát ten, kdo dostal nejvíce preferenčních hlasů na kandidátce nejúspěšnějšího politického subjektu, protože jedině tak by nehrozilo riziko, že takto zvolený starosta nebo hejtman bude jakešovským kůlem v plotě a zastupitelstvo mu automaticky zamítne všechny jeho návrhy. I když v té době jsme stáli v opoziční roli, Petr Gazdík dobře ví, že na řadě veřejných vystoupení prezidenta republiky jsem vysoce ocenil Váš úspěch pokud jde o rozpočtové určení daní a ještě jednou bych Vám chtěl za tento prokazatelný úspěch poděkovat. Jak projíždím kraji a setkávám se se starosty obcí, samozřejmě s výjimkou těch největších, tak všichni tuto redistribuci hodnotí pozitivně a co je důležitější - vkládají ji do skutečně užitečných projektů, s výjimkou Olomouce, kde ji nevkládají do aquaparků, což pokládám za nejšílenější investiční projekt, jaký kdy mohl komunální představitele napadnout, protože si zpravidla nespočítají, jaké jsou provozní náklady na udržování aquaparku. Jsou ale, po vyřešení tohoto problému, další témata a o nich bych chtěl v závěru svého vystoupení rovněž mluvit.

Blíží se nové plánovací období Evropské unie a jako obvykle nastane boj o peníze. A to nikoli pouze boj o celkovou částku evropských dotací, ale především boj o to, kdo bude tyto dotace administrovat, kdo je bude spravovat, jak budou přerozdělovány, kdo bude stát s nataženou rukou a kdo bude mít například plný měšec, bude jím významně mávat a bude říkat ty, ty, ty, já ti nějaké peníze dám, ale za nějakou protislužbu a tomu se říká, kolegyně a kolegové, korupce. Korupce, proti které slovy tak nádherně bojujeme, aniž bychom fakticky proti ní neudělali téměř nic.

Mluvil jsem už o tom s představiteli Svazu měst a obcí a došli jsme k jednoznačnému závěru, že dalším krokem, po již provedeném změněném rozpočtovém určení daní, by měla být taková alokace evropských peněz, které by se dostaly přímo k městům a obcím. Mám, přiznávám se, dokonce pochybnosti i o tom, zda takovým efektivním alokátorem jsou kraje. Vedou mě k tomu dvě zkušenosti. Za prvé kraj Středočeský, snad nemusím zmiňovat důvody a za druhé tzv. ROP Severozápad, kde někdo je ve vězení, někdo je ve vyšetřovací vazbě, ale v každém případě, kde proběhly evidentně kriminální činy.

Mám pocit, že všichni s naprostou lhostejností sledujeme, jak z naší země unikají ne miliardy, ale desítky miliard, které jsou vraceny zpátky do Bruselu. Jak v řadě případů nedostáváme přislíbenou evropskou dotaci, kvůli tomu, že ji někdo nedokázal pořádně zúřadovat nebo že při tom podváděl. Když chytnete drobného zlodějíčka nebo kapsáře, tak jsou toho plné noviny, ale kdo nese odpovědnost za desítky miliard, kdo byl reálně postižen a jaké nápravné kroky byly podniknuty k tomu, aby se tato ztráta, která by zaplnila rozpočet Vašich obcí neslýchanými penězi, neopakovala? Myslím si, že právě ono rozhodování starostů o evropských dotacích, a já jsem řekl panu hejtmanu Půtovi při našem ranním setkání, že nesouhlasím s jeho návrhem, aby každá obec dostala dva tisíce korun na obyvatele a dělala si s nimi co chtěla, protože si myslím, že jsou efektivnější řešení. Záleží na připravenosti jednotlivých projektů, na stavu obce atd., ale to je technický detail. Důležité je, že ve Vašem případě budou tyto peníze pod kontrolou občanů, protože není náhodou, že právě komunální zastupitelstva mají daleko nejvyšší důvěru občanů, až daleko za nimi jsou zastupitelstva krajská a někde úplně blízko dna se krčí Parlament. A důvěra občanů je ten nejzákladnější kapitál, který se těžko vybojovává a lehko ztrácí.

Dovolte mi proto, abych Vašemu sněmu popřál nové silné vedení v osobě lidí, kteří již byli v minulosti úspěšní a nemusí Vám proto slibovat, že budou úspěšní, když jim k tomu dáte příležitost. A v osobě nového programu, který by měl být, jak jsem četl Vaše materiály, založen právě na přiblížení zdrojů a to jak domácích, tak evropských, blíže komunální úrovni a dále od ministerstev, kde úředníci rozdělováni bohužel podle politického klíče bez jakékoli vědomosti, kde ta obec vůbec leží, natož aby věděli, co potřebuje, rozhodují o miliardách korun a to z velké časti naprosto nekvalifikovaně. Takže to, co bych Vám závěrem jako úspěšným starostům popřál, se dá shrnout do dvou slov - odpovědnost a kvalifikovanost.

Děkuji Vám za Vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Hotel Floret Průhonice, 28. března 2014