Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám řekl, proč jsem změnil své původní rozhodnutí a proč vám opět navrhuji jako kandidáta do Ústavního soudu Jana Sváčka. Pokusím se mluvit bez jakýchkoliv emocí, protože emoce jsou špatný rádce a budu uvádět pouze a jedině suchá fakta. Fakt č. 1. Jan Sváček byl mezi první čtveřicí kandidátů na ústavní soudce, které mi navrhl tehdejší i dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Pan předseda Štěch mě seznámil se závažnými námitkami, nebo, chcete-li to nazvat jinak, tedy podezřeními, které se pana Sváčka týkaly, a které vedly k tomu, že v minulém hlasování minulého Senátu, pokud mě paměť neklame, dostal pan Sváček 38 hlasů proti 36, takže asi o tři hlasy nebyl zvolen. Považoval jsem tato podezření za závažná, a proto jsem pana Sváčka z první čtveřice navrhovaných kandidátů vyřadil. A protože prezident má určité informační kompetence, zadal jsem šetření, jejichž tématem bylo pověření, zda tato podezření jsou nebo nejsou pravdivá. Protože toto šetření trvalo déle než dva měsíce, vyřadil jsem pana doktora Sváčka z návrhu další čtveřice kandidátů, které jsem vám nedávno předložil. A teprve nyní – no, nyní – před několika málo týdny jsem dostal výsledky tohoto šetření. Mohu vám sdělit, že všechna obvinění, která byla vznesena k panu doktoru Sváčkovi, se ukázala být jako nepravdivá, česky řečeno, jako pomluvy. Já se tomu příliš nedivím, protože každý z nás, všichni, jak tady sedíme, jsme se občas stali předmětem pomluv a předmětem závisti. Je-li nějaké podezření závažné, je třeba ho důkladně prověřit. Ale pokud se ukáže, že bylo nepravdivé, je třeba odsoudit ty, kteří, ať už ze závisti nebo z jakýchkoli jiných důvodů toto podezření, či spíše pomluvy, šetřili.

Dovolte mi, abych konstatoval, že při konzultaci o kandidatuře Jana Sváčka jsem se mimo jiné obrátil na Soudcovskou unii, protože poté, co jsem potřeboval doplnit Ústavní soud tak, abych předešel kolapsu, jsem ho – s vaším souhlasem – naplnil především akademiky, ale podle mého názoru Ústavní soud potřebuje alespoň jednoho praktického manažera.

Mohu vám sdělit, a nechal jsem to ověřit ještě včera u předsedy Soudcovské unie, že Soudcovská unie plně podporuje kandidaturu Jana Sváčka. A myslím, že všichni uznáme, že je to reprezentativní profesionální organizace, která má vysokou odbornou autoritu. A v případě, kdy by se Jan Sváček dopustil jakéhokoli pochybení, ať už na osobní nebo profesní rovině, byli by to především oni, kdo by o tom věděli.