Témata dostavby jaderných elektráren, dopravní infrastruktury v ČR včetně výstavby vysokorychlostní železnice mezi Prahou a Drážďanami jsou skloňována v různých pádech a nářečích napříč Českou republikou drahný to pátek. Nejinak tomu bylo za první republiky, ale i během druhé světové války a v šedesátých letech minulého století s regulací vodního koryta Labe či výstavbou D11 ve středním Polabí. Hýbalo žlučí mnohým občanům v Polabí a hýbe jí dodnes. Není divu. Mezi obcemi Libice nad Cidlinou a Velkým Osekem se na obou březích toku Labe a Cidliny zachoval jeden z nejrozsáhlejších lužních lesů v bývalém Československu, Libický luh, který se stal vděčným místem pro archeology, historiky, ale i přírodovědce a zamilované páry. V době nedávno minulé byl luh utvářen činností Labe s přesouvajícím korytem. Vznikalo tak pestré prostředí s vedlejšími koryty, slepými a mrtvými rameny a tůněmi vytvářejícími různorodá stanoviště. S postupnou regulací Labe, které se vyznačovalo napřímením a zahloubením koryta, dynamika vodního toku ustala, tůně přestaly být obnovovány a niva zaplavována. To vše mělo negativní dopad na místní biodiverzitu, která spolu s nešetrným zemědělským a rybářským hospodařením, výsadbou či samovolným šířením nepůvodních dřevin včetně převodu lesních porostů z pařezin na vysokokmenný les, se nám tu nesmazatelně podepsala. Fauna a flóra je representovaná výskytem orchidejí, kruštíkem polabským, vodňankou žabí, pryskyřníkem velkým, vrbinou kytkokvětou, na zaplavovaných loukách nacházíme hrachor bahenní, žluťuchu žlutou a je rovněž bohatá, např. výskytem roháče obecného, páchníka hnědého, žábronožkou sněžní, listonohem jarním, kuňkou obecnou, strakapoudem, lejskem šedým, netopýrem vodním, čápem černým, leč hnědáska osikového tu již nespatříme. Dochází tak na slova některých zamilovaných přírodovědců-ornitologů, kteří jednak fundovaně analyzují příčiny úbytku hmyzu a jednak varují před přetrvávající letargií ze strany representantů moci. Hrozí totiž to, že za sto let by se naši potomci mohli dočkat při toulkách přírodou hrobového ticha. Tyto a jiné otázky si po roce 2010 kladli odborníci v pracovní skupině tunelová problematika – inženýrská geologie/voda při odboru řízení jakosti GŘ ŘSD v souvislosti s problematikou ochrany životního prostředí při plánování dálniční sítě v ČR a v současné době i někteří komentátoři, kteří uvažují trochu v širších souvislostech (viz).
Jenom na okraj uvádím, že současná rozloha lesů ve Středním Polabí je přibližně jednou desetinou jejich původní rozlohy. Pro nezájem města, Povodí Labe a dalších organizací během několika málo desítek let hrozí velmi pravděpodobně zánik všech vodních ploch v národní přírodní rezervaci Libický luh s výjimkou jednoho potoka.
Výstavba dopravní infrastruktury a ochrana přírody a krajiny jsou totiž spojené nádoby, které by měly býti zohledněny formou posuzování vlivu záměrů a koncepcí na ptačí oblasti a evropsky významné lokality dle platné čs. legislativy ve snaze zachovat našim potomkům rozmanitou biodiverzitu. Všelijaké představy o tom, aby stavební úřad v prvním stupni rozhodl bez zbytečného odkladu a pokud by nerozhodl ani v zákonem stanovené závazné lhůtě (např. v délce 30 dnů), informační systém pro města a obce by toto automaticky vygeneroval jako rozhodnutí o povolení stavby, vidím jako málo odpovědné, neprozíravé a svědčící o neznalosti každodenních procesů na stavebním úřadě. Skutečné důvody průtahů v trvání standardizovaného stavebního řízení, kdy se Česká republika umístila na 156. místě ze 190 posuzovaných zemí s délkou 246 dnů, spatřuji především v mezilidských vztazích.
Žijeme totiž ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem. - Platón
Martin Zemánek
Psali jsme:
autor: PV
