Především stárneme, v roce 2040 bude v České republice každý čtvrtý člověk starší 65 let, dnes tento podíl nedosahuje ani pětiny. Výdaje na zdravotní péči jsou u nás ve srovnání s vyspělým světem relativně nízké, např. o 1,5 - 2 % HDP nižší proti průměru států sdružených v OECD. Financování je založeno na širokém veřejném pojistném krytí (fakticky zdravotní dani), přímé platby obyvatel za péči jsou málo významné a v čerpání služeb nejsou větší bariéry: tzv. „gate-keeping“ ze strany praktických lékařů je omezený. Za této situace bude obtížné, aby systém zůstal dostupný, efektivní a finančně udržitelný. Koneckonců excesy v odlehlejších oblastech vidíme již dnes (např. Rumburk a péče pro Šluknovský výběžek).

Jak důležitý je STANem navrhovaný „Marshallův plán pro regiony“, vypovídá kratší délka života v socioekonomicky znevýhodněných oblastech. Lidé v nejvíce strádajícím regionu umírají o 4,1 roku (!) dříve ve srovnání s regiony nejvyspělejšími. Městské regiony jsou na tom lépe, na prvním místě ve střední délce života je Praha s přibližně osmi měsíci života nad průměrem.