V Liberci o tomto systému již něco víme, další informace se zřejmě objeví v průběhu vyšetřování a případného soudu. Informace z Libereckého kraje máme také a se znalostí situace v Liberci je můžeme dát do souvislostí.

Stejně jako na městě, tak i na kraji celý systém nemohl fungovat bez politiků, kteří za ovlivňování zakázek na zajištění veřejné dopravy přímo pobírali “bonusy”, zároveň ale i těch, kteří “jen” pasivně odmítali vidět předkládaná fakta. A naopak trvalé zostouzení a odvolávání z výkonných funkcí těch, kteří na budoucí výrazně nevýhodné scénáře pro kraj upozorňovali.

V dubnu 2016 jsme jako Změna pro Liberecký kraj navrhli odvolání Vladimíra Mastníka z pozice radního pro dopravu. V krajském zastupitelstvu jsme návrh neprosadili, za pana Mastníka se hlasitě postavili Starostové pro LK v čele s Martinem Půtou i všechny ostatní strany. Tehdy jsme argumentovali takto: „Předvolební slib dokončit desetiletý tendr na autobusovou dopravu za čtyři miliardy korun Starostové pro Liberecký kraj nesplnili. Navíc opakovaně jednali ve prospěch firmy BusLine. A to jak změnami podmínek desetiletého tendru, tak prodloužením monopolu stávajícím dopravcům…“ Martin Půta vše odmítl slovy „Návrh na odvolání radního Vladimíra Mastníka považuji za absurdní…“ U svého radního nenašel žádné pochybení.

Tendr na zajištění autobusové dopravy po roce 2014 zahájila krajská vláda ČSSD s podporou KSČM. Nestihla ji však uzavřít a koalice Starostů a Změny v novém vedení Libereckého kraje (rok 2012) podmínky soutěže přepracovala. Především byly sníženy požadavky na stáří autobusů, které mají přímý dopad na cenu dopravy. Přímo na jednání zastupitelstva ale tyto podmínky navrhl upravit tehdejší radní pro dopravu V. Mastník, za podpory dalších členů vedení kraje, včetně hejtmana Martina Půty. Schválení proběhlo i přes protesty a jasnou argumentaci od členů Změny pro LK, kteří upozorňovali, že na dopravním výboru tyto změny prosazovali Jiří Vařil (zastupoval KSČM) a František Chlouba (zastupoval Starosty a zároveň byl místopředsedou dozorčí rady BusLine). “Byl to první vážný konflikt v koalici, která, jak se později ukázalo, se začala rozpadat už tehdy, i když jsme tomu ještě nechtěli věřit,” říká zastupitel Jaromír Baxa.

Přesto se i do největší oblasti, kterou dosud ovládal BusLine, přihlásil další uchazeč, ICOM, a nabídl lepší podmínky. V tu chvíli neexistoval způsob, jak by mohl BusLine vyhrát. Proto bylo potřeba soutěž zkomplikovat a následně zrušit. Ke zkomplikování byla využita stížnost na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, k zrušení pak vyloučení obou uchazečů pro údajně příliš nízké ceny. S vylučováním účastníků nesouhlasili odborní členové hodnotící komise, Rada kraje navíc při rušení zakázky udělala několik procedurálních chyb, které pak způsobily další průtahy. „Velkou roli samozřejmě sehrála liknavost rozhodování UOHS, ale kdyby Liberecký kraj neudělal zbytečné chyby, příležitostí k průtahům by bylo méně,“ připomíná Josef Šedlbauer.