Jan Korytář: Pamatuji si dobře na dobu před rokem 89, na Listopad i roky následující. Jsem už příliš starý, abych šel poslouchat prázdné fráze Ivana Langra, hejtmana nebo kohokoliv z dnešních mocných a u chlebíčků pak marnil čas. Nedává mi smysl poslouchat prázdná slova od lidí, kterých si nevážím. Nevěřil jsem tehdejším komunistům a nevěřím to ani těm současným. Ke svobodě stačí „málo“ – přestat se bát a kalkulovat, zda se vyplatí být s mocnými zadobře, a proto je lepší držet ústa a krok. Dnes, stejně jako před třiceti či více lety.

Josef Šedlbauer: V listopadu 89 jsem toužil po svobodě a na tom se nic nezměnilo. Postavit se za svobodu dnes znamená prosazovat spravedlnost, soucit, férovou veřejnou správu a hlavně odpovědnost za prostředí, ve kterém mají mít šanci na slušný život i naše děti. Nic takového v radniční deklaraci nevidím, proč bych tam tedy chodil.

Pavla Haidlová: Věřila jsem v to, že nastoupí demokracie se všemi svými principy, ale v některých případech jen někdejší funkcionáře nahradili vlivní podnikatelé. Nicméně odvahy lidí, kteří vystoupili z průměrnosti a v dobré víře bojovali za svobodu a demokracii v této zemi, si velmi vážím.