Podle mého názoru personální otázky Sjezdu dopadly tak jak měly a myslím, že je to tak dobře. Včetně úpravy našich Stanov. Je politicky správné, že pozici I. místopředsedy obhájil předsedou Sobotkou podporovaný kandidát a to především z důvodu, že v opačném případě by se okamžitě znovu oživily diskuze kolem dvojkolejnosti vedení ČSSD, které minulosti způsobily naší straně spoustu problémů.

Podle mého názoru už ale není zcela dobře, že druhý nejvážnější dominant na tuto funkci nedostal následně od delegátů možnost pracovat v nejužším vedení strany jako řadový místopředseda. Prostě proto, že názorová jednota centra není vždy nejlepším hnacím motorem, a také proto, že výrazná podpora tohoto kandidáta v tajné volbě, v konfrontaci předcházejících nominací krajských konferencí, byla nepřehlédnutelná.

Co, ale bylo pro mě, jako dlouholetého člena strany v jednacím maratonu Sjezdu jednoznačně nepřijatelné, byly debaty na téma našeho vztahu k hnutí ANO. Václav Moravec označil tento stav v následné nedělní debatě za zchizofrení situaci. Mně osobně přišly tyto diskuze na půdě sjezdového jednání za, lidově řečeno, spíše trapné a navíc i politicky škodlivé. Argument, že tato debata byla zahájena nejprve delegáty Sněmu ANO, a byla tak vlastně jen jakousi reakcí na takto předchozí výpady, mnoho u veřejnosti nezabere. Stejně tak jako možná představa zisku politických bodů pro sociální demokracii. Už jen z toho důvodu toho, jak pro sebe obratně, celou věc následně jednoduše okomentoval samotný předseda ANO. Sociální demokracie v osobě svého zástupce byla pověřena sestavením Vlády a je to tedy ona, která nabídla a umožnila tuto účast i zástupcům ANO. Tento fakt nelze nijak oddiskutovat a zdůvodnění, že jinak bychom vládu s naší účastí nesestavili je, pro velkou většinu voličů kteří běžně řeší jiné než politologické otázky, nepodstatné.