Nedávno jsem publikoval článek, ve kterém jsem srovnával export České republiky do zemí Evropské unie (zvlášť EU-15, EU-25, EU-27 a EU-28) a do zbytku světa. Včera jsem také zhlédl film Pryč z EU, který pro Centrum nezávislosti České republiky vytvořil Stanislav Brunclík. Na tento film reagoval, mezi jinými, také pan Ladislav Miko. A to není jen tak někdo. Byl ministrem životního prostředí České republiky ve Fischerově vládě, působil v Generálním ředitelství Evropské komise DG SANTE a od počátku roku 2018 je vedoucím Zastoupení Evropské komise na Slovensku. Proto si dovoluji reagovat nejen komentářem na Facebooku, ale i panu Mikovi věnovaným článkem.
Chtěl bych v tímto článkem ukázat, proč považuji princip uvádění podílů (např. exportů do zemí EU z celkových exportů) za mnohem férovější než uvádění absolutních hodnot exportů v běžných cenách.
Film Pryč z EU uvádí celkový export České republiky do EU-15, tedy do členských zemí, které byly v Evropské unii před 1. květnem 2004. Proč? Protože srovnává export do nich předtím, než Česká republika vstoupila do EU (rok 2003), přelomový rok (2004) a zatím poslední rok (2018).
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
