Nedávno jsem publikoval článek, ve kterém jsem srovnával export České republiky do zemí Evropské unie (zvlášť EU-15, EU-25, EU-27 a EU-28) a do zbytku světa. Včera jsem také zhlédl film Pryč z EU, který pro Centrum nezávislosti České republiky vytvořil Stanislav Brunclík. Na tento film reagoval, mezi jinými, také pan Ladislav Miko. A to není jen tak někdo. Byl ministrem životního prostředí České republiky ve Fischerově vládě, působil v Generálním ředitelství Evropské komise DG SANTE a od počátku roku 2018 je vedoucím Zastoupení Evropské komise na Slovensku. Proto si dovoluji reagovat nejen komentářem na Facebooku, ale i panu Mikovi věnovaným článkem.

Chtěl bych v tímto článkem ukázat, proč považuji princip uvádění podílů (např. exportů do zemí EU z celkových exportů) za mnohem férovější než uvádění absolutních hodnot exportů v běžných cenách.

Film Pryč z EU uvádí celkový export České republiky do EU-15, tedy do členských zemí, které byly v Evropské unii před 1. květnem 2004. Proč? Protože srovnává export do nich předtím, než Česká republika vstoupila do EU (rok 2003), přelomový rok (2004) a zatím poslední rok (2018).