Syndrom “umanuté dítě” a jednání ve stylu “stát jsem já” nadále trvá. Prezident České republiky má ale svými kroky naši zemi stmelovat, ne rozdělovat, má ctít rozhodnutí občanů ve volbách, ne reprezentovat barvy opozice, a vůči premiérovi, vládě a parlamentu vystupovat se vzájemnou úctou a respektem, ne jako “diktátor” a jako “umanuté dítě” vyvolávat mediální přestřelky, aniž vlastně víme v zájmu koho. Nebo nemá být skutečně prezident své země.

Protože stát opravdu není on, ač si to možná stále myslí, nebo ho o tom někdo stále přesvědčuje. Zkrátka jednání tohoto stylu má především daleko do jednání moudrého, státotvorného a státnického. A České republice vůči vnějšímu světu svou hloupostí jen škodí. Takto se totiž prezidenti obvykle nechovají - aby vyhrožovali vládě vlastní země žalobou.