A nikomu dokonce nevadilo ani to, že se jedná o devítihlavou skupinku,která nehodlá nikterak demokraticky růst, a jež si bude pouze v tomto počtu rozdělovat miliony za hlasy voličů - Bůh jim odpusť jejich naivní důvěru v tento byznys projekt Tomia Okamury. Nevyšlo to s cestovní kanceláří pro plyšáky, tak co tak někam vyvézt, tedy pardon, na místě převézt, voliče. A konec konců i kolegy zdola, kteří uvěřili, že to Tomio myslí vážně. Ano, řada lidí v obcích a městech mu ještě dnes věří, a Úsvit považuje za normální stranu. Úsvit je přitom vše, jen ne normální strana.

Paradoxně možná v okamžiku, kdy si Tomio řekl, když už jsme se jako strana vyskytli, tak tou stranou tedy opravdu budeme, se mu to zhroutilo pod rukama. Kdyby byl opravdu znalý politiky, vzpomněl by v těchto dnech slov Churchilla - "Vážení přátelé, přátelé neexistují." Na přátelství v politice nefunguje nic.

Ale zpět k projektu Úsvit. V čem tkví podstata? Paradoxně ne v tom, kteří hoši zrovna spolu mluví, kdo koho podrazil a kdo koho ještě podrazit hodlá. Neselhal Tomio Okamura, selhal stát. V zemi, kde je možné tzv. demokraticky založit stranu o deviti lidech, v tomto počtu ji jako tzv. demokratickou držet a nepouštět do ní nové členy, tedy jinak řečeno ve státě, kde je možné sektu vydávat za demokratické uskupení účastnící se legálně voleb, se nelze divit, že lidé k volbám přestávají chodit a nad demokracií lámou hůl. Voda na mlýn všem ostatním...

Žijeme ve složité době. Evropa stojí jednou nohou v lokálních válečných konfliktech (Ukrajina), Eropská unie doplácí na lži vlastních členů (Řecko), zažíváme obskurní snahy včlenit do Evropy kulturu, která tu prostě historicky nemá co dělat (a my její agresi neumíme demokraticky čelit), rodiny se vedle toho všeho vydávají z posledních sil, aby se uživily, vychovaly děti...a pokud možno se rozpadaly jen (!!!) z poloviny, a i to je pokládáno za zázrak - a my stále pouze přihlížíme podobným tragikomickým až nehorázným projektům, které mají jediný cíl - zajistit zúčastněným na pár let vliv, moc, peníze. A je jedno, zda jde o Tomia Okamuru nebo jeho blízké okolí, kterému se to hodilo úplně stejně jako jemu, a dnes si hraje na něco jiného, jakoby do této doby u tohoto politického byznysu nikdo ze vzbouřenců nebyl. Byl, a měl se z toho setsakra dobře.