Ono se nám už totiž nechce. A co to? Naše politiky a bývalé politiky poslouchat, nad tím, co řekli, přemýšlet, a už vůbec se je nesnažíme chápat. A proč taky… Postačuje, že jsme z nich tu na větvi, tu stojíme v němém úžasu, tu se cítíme trapně, tu až nevěříme, co všechno je možné, tu se nudíme a tu zíráme na esenci hlouposti…

Odpočítáváme miliardy, které jejich chybami odpluly, a čteme inzeráty o dobrých andělech z nás obyčejných lidí, kteří zajištují, aby rodiny s vážně nemocnými dětmi vůbec mohly přežít. Pomáháme si sami, je obdivuhodné, že stále ještě, a je chybou, že si mezi sebe necháváme občas vrážet politickými štvanicemi klíny. Protože proti komu bychom se měli spojit, tak to jsou právě politikové – zda zleva, zprava, středu, všechno jedno. To oni mezi nás vnáší svár – nejvíce to předvedla prezidentská volba, pak výroky o živnostnících parazitech, pak výroky o tom, jak vyděláváme na důchodce… A vytváří tak mezi námi řevnivost a bariéry, protože v tom se politikům nejlépe plave. Jednu skupinu postavit proti druhé, to oni umí. To potřebují pro volby. Že výsledkem je stav, kdy nebýt dobrých lidí mezi námi, někteří postižení by nedosáhli na invalidní vozík, některé rodiny by neměly vánoce, a někteří živnostníci by už zavřeli krám a špatně placení lékaři ordinace… To je jen smutné. O čem nám pak chtějí politikové mluvit? Měli by mluvit o miliardách za S-karty, za zmršené maturity, za neskutečné akce typu Promopro, a pak teprve rozvinout debatu o charakteru, politické kultuře, dobrých mravech… protože pokud o tom mluví nyní, mluví o tom, co je politice vzdálené na sto honů.

Pokud už měli potřebu mluvit, měli říct jednoduše – děkujeme vám, občané, že to přežíváte navzdory zvěrstvům a trapnostem, které předvádíme, že si pomáháte tam, kde jsme my selhali, a že nám odpouštíte urážky, kterých se tu a tam vůči vám dopouštíme. Jste zkrátka skvělí, navzdory tomu, že vám vládneme my. Promiňte nám tu drzost, a přijměte náš obdiv.