A mohli bychom pokračovat...Miroslav Sládek, snažící se trapně zase oblbnout lidi, aniž mu dochází, že jeho doba je dávno pryč. Takový idiot český člověk přece jen není.

Tomio Okamura, který by rád zase nějakou osmičlenou stranu, co by ho živila... Když už jednu tak nějak vytuneloval. Jana Bobošíková, která promarnila svou velkou šanci právě a jen tím, že se se stala legrační svými kandidaturami kamkoliv za kohokoliv. Odepsaná navždy.

Někdo by měl těm lidem, co by tak rádi žili za naše peníze minimálně ve sněmovně, když už ne přímo na Hradě, říct, že politik může být nenáviděn, milován, zatracován, oblíben, dokonce nám může být jedno, ale nikdy, skutečně nikdy, se nesmí stát směšným.

Osobností se člověk nestane jen tím, že chce. Dokonce ani tím, že je omylem někam zvolen. Dokonce ani tím, že je omylem někam zvolen, už nikoli omylem někomu sebere partaj, a myslí si, že se tím stává přirozeným lídrem. Viz Marek Černoch. Možná hodný hoch, ale politik a osobnost? Karikatura typu rozcuchaného Marka Bendy. Osobností byl Tomio - než si to sám podělal svou zlodějinou a sebestředností, s níž byl přesvěden, že všichni nadále budou hrát na něho za "mrzký" poslanecký plat.