A to přesto, že se nabízí odpověď, že ano. Měli bychom jásat, cítit zadostiučinění. Že toho gaunera, a že Krejčíř gauner byl, konečně dostali. Ale jaksi to drhne. Proč? Protože těch 35 let dostal v Jihoafrické republice. Ne v naší České. Je přitom zcela jasné, že tam nedělal nic jiného, než předtím léta tady. A procházelo mu to. Nashromáždil neuvěřitelný majetek, a chtěl stále víc. Protože byl přesvědčen, že za peníze si koupí všechno. A taky že ano. Kupoval si holky, drahá auta, koupil si žraloka, platil za kde koho kde co, a s jídlem rostla chuť. Vím, že se to jeho otci nelíbilo. Přál mu peníze, ale nechtěl syna gaunera. Stalo se.

Radovan postupně pochopil, že si může kupovat nejen luxus, ale i lidi. Politiky. Policii. Politici mu umožňovali dělat kšefty za hranou zákona, a když už to volalo do nebe, a Policie Radovana zatkla, koupil si i tuto Policii, a ta ho nechala utéct.

Možná je tady mezi řádky ta dobrá zpráva, že se obával, že justici si nekoupí. Jinak by zůstal a od soudu odešel nevinen pro nedostatek důkazů. Snad. Protože to by byla ta opravdu jediná dobrá zpráva v tom celém příběhu, jehož fillmová verze nebude daleko od pravdy.

A co jsou ty špatné zprávy?

Že v České republice trvalo tak dlouho, než člověka, jakým byl Radovan Krejčíř, zatkli.

Že do té doby se mu vtíral do přízně kde kdo, protože měl velké peníze. Protože si evidentně platil politiky.