Domovní svoboda je v háji, firemní kšefty ale mají mít dále zelenou, aniž bychom věděli,kdo je vlastně dělá. Zákony prostě tak, jak se to komu hodí.

Neumím si představit demokratickou zemi a právní stát, kde by mělo být tajné, čí je která firma - jen proto aby se nepřišlo na to, koho stát podporuje z našich daní. Kauza Čapí hnízdo je toho jasným a učebnicovým příkladem, jak se to s dotacemi dělá. "Mně by je nedali, neb su velký? Tož tam někoho napíšu, i když ve skutečnosti to bude pořád moje." Ano, jde prostě o to, aby čerpat mohli ti, kteří pak tvrdí, že nic nečerpali.

Stejně tak si ale neumím představit, že by do tohoto Čapího hnízda vlítlo to komando kontrolovat, čím tam ministr financí (jeho právnici, jeho děti, či kdo tu firmu bude naoko v tu chvíli vlastnit), vlastně topí. Podělali by se strachy.

Ale upřímně - neumím si představit ani to, že by podobná komanda něco zmohla v těch ghetech, která pan ministr financí nedávno navštívil. Tam se topí kde čím, a může to být taky kde koho, prostě teplo musí být, i kdyby sa kradlo. I tam se ta komanda budou bát.

Takže nepůjdou k bohatým a mocným, nepůjdou k Cikánům, a zase to, omlouvám se za ten výraz všem, obserou ti normální lidi, kteří nedej bože, spálí omylem nebo záměrně jednu pet lahev.