Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře a další členové vlády.

Už jsem zde mluvil dlouze k rozpočtu 2023. Budu se držet pouze svého pozměňovacího návrhu 1615 a dovolím si požádat o jeho podporu, a ještě jednou zdůvodním, proč tomu tak jest.

Jedná se o částku vysokou, 30,7 miliardy korun, nicméně částku, která tak jako tak ve státních financích je, to znamená, nežádáme o nic nového. Zjednodušeně řečeno, jedná se o částku, která padla na ortel Ministerstva dopravy místo toho, aby se řešila na Ministerstvu financí. Opticky se tím snižuje schodek, ale bohužel zvyšuje se dluh Státního fondu dopravní infrastruktury, což se promítne v budoucnosti do výdajů na stavby silnic, dálnic, železnic a podobně. Naposledy tedy varuji, pane ministře, před tím, aby se nevytvářel tento nebezpečný precedent. Proč před tím varuji?

Nejen my, ale tvrdí to i Národní rozpočtová rada, která odmítá tento postup s tím, že nejde o nic jiného, než pouhé optické snížení schodku rozpočtu, který v tuto chvíli je sice 295 miliard korun, ale fakticky by měl být na úrovni 325 miliard korun, pokud bychom postupovali tak, jak postupovat máme. Tak, jak bývalo zvykem a tak, jak se domnívám, že je to i správné vůči dopravním stavbám. Všichni víme, že se to promítá stejně tak jako tak do celkového dluhu, pouze se tím vylepšuje schodek. Ten problém, který zde je, je v tom, že si to bereme na úvěr z Evropské investiční banky. A ten větší problém je to, že se zdaleka nejedná pouze o těch 30,7 miliardy korun, které vám dnes chybí na krytí Státního fondu dopravní infrastruktury. Ten problém je v tom, že si berete úvěr výrazně vyšší někde na úrovni 170 miliard korun - alespoň takhle vypadá, že by mohl být ten rámec, což je logické, protože ono to jinak nejde. Evropská investiční banka nedá ty zdroje na díru v rozpočtu, ona dá na projektové financování, které se musí řešit v horizontu několika let na konkrétní stavby. Pravděpodobně to budou železniční stavby, ale nechci spekulovat, na co to padne.