Komunisté ve sněmovně srovnávali Mandelu s Havlem. A naříkali, jak u nás dopadli po roce '89

10. 12. 2013 12:47

REPORTÁŽ Komunisté jsou v Česku politickou menšinou, které jsou upírána některá práva demokratického státu. Mezi Nelsonem Mandelou a Václavem Havlem je velký rozdíl. Takové a další vývody vyplynuly z včerejšího semináře KSČM o lidských právech v Poslanecké sněmovně, jíž se účastnil třeba politolog Oskar Krejčí. ParlamentníListy.cz byly, snad jediné, při tom.

Komunisté ve sněmovně srovnávali Mandelu s Havlem. A naříkali, jak u nás dopadli po roce '89
Foto: Daniela Černá
Popisek: Oskar Krejčí
reklama

Anketa

Kterého českého prezidenta máte nejraději?

hlasovalo: 27895 lidí

„My komunisté máme k lidským právům co říci a ne, že ne,“ začal včerejší seminář o lidských právech poslanec KSČM Jiří Dolejš. Ostatně Všeobecná deklarace lidských práv byla Organizací spojených národů (OSN) schválena 10. prosince 1948, takže právě na dnešek připadá Den lidských práv a pětašedesáté výročí schválení deklarace. Včera sedělo v Sálu státních aktů Poslanecké sněmovny zhruba čtyřicet až padesát lidí. Skoro samé starší ročníky, ale skoro žádný novinář. ParlamentníListy.cz tam byly.

Politolog Krejčí

Každému přednášejícímu bylo pod státním znakem Česka dáno dvacet minut. Jako první vystoupil bývalý poradce komunistických předsedů federálních vlád ČSSR Ladislava Adamce a ČSFR Mariána Čalfy Oskar Krejčí. Ostatně nedávno mu vyšla kniha Lidská práva. Začal vzpomínkou na Nelsona Mandelu, jenž prohlásil, že odstraňování chudoby není akt charity, ale akt spravedlnosti. Bez toho prý nelze naplnit lidská práva.

Pak Krejčí mluvil o deklaraci. „Když se řeknou práva člověka, tak si je třeba uvědomit, že žádný člověk neexistuje. Člověk je pojem abstraktní, tedy když si vezmeme podstatné znaky z Franty Vomáčky a Věry Vonáskové, tak si řekneme, že tyto znaky nám vytvářejí tento abstraktní pojem. Každá ideologie si ale vybírá z těch lidí živé znaky jako podstatu,“ sdělil mimo jiné.

V souvislosti se sociálními právy hovořil o více než miliardě lidí pod hranicí chudoby a denně umírajících dvaceti tisících dětech na léčitelné choroby či podvýživu. „Idea lidských práv je skutečně revoluční výzvou s tím, že všichni mají stejná práva,“ řekl a dodal: „Žádná nezadatelná a nezcizitelná lidská práva neexistují. Kdyby byla nezcizitelná, tak by nebyli otroci a lidé by neumírali ve válkách. Lidská práva jsou strašně zcizitelná.“

Právník Augustin

Následně se slova ujal právník z Prostějova Josef Augustin, jenž byl trojkou na kandidátce KSČM do poslanecké sněmovny v Olomouckém kraji, aby mluvil o lidských právech z pohledu mezinárodního práva. Kromě historických a právnických reálií se občas jakoby jen podotknutím pustil do kritiky současnosti. „Tuzemský občanský zákoník vznikal pod vedením profesora Karla Eliáše deset let. On sám jednou v této budově prohlásil, že současnému občanskému zákoníku rozumí jen právníci, občané ne. A dodal, že budoucímu občanskému zákoníku budou rozumět i občané. Není to pravda. Tomuto zákoníku, který nabude účinnost příští rok, nebudou rozumět nejen občané, ale do určité míry ani právníci.“

Mezi řečí nakopl i vládu: „Tento malý stát má sedm tisíc zákonů a sotva se večer jeden schválí v parlamentu, tak již druhý den se uvažuje o jeho novelizaci. Tím se nechci dotknout zde přítomných poslanců, protože osmdesát procent návrhů zákonů do Poslanecké sněmovny předkládá vláda. Ta minulá, kulantně řečeno, co nemohla, to pokazila, co mohla, to pokazila rovněž. Současná vláda v demisi se vyznamenala, když se hovořilo o tom, kdo pojede na pohřeb Nelsona Mandely a má mezinárodní ostudu.“

Právník Kubát

Komunisté jako státem perzekuovaná menšina. To bylo tématem právníka a komunisty Čestmíra Kubáta, který u soudu hájil většinu bývalých či současných soudruhů. „Menšiny jsou významnou otázkou lidských práv. Nicméně mezi menšiny patří i komunisté. Po roce 1989 se z těch, co měli zakotvenu vedoucí úlohu strany ve společnosti, stali pronásledovaní. Vzniklo výrazné zákonodárství v tomto směru provázené různými lustračními zákony. Vznikly dokonce instituce, které jsou legální i aktivní, ale v podstatě jsou protispolečenského charakteru,“ sdělil.

Také porovnal Mandelu a Václava Havla: „Právě u zmíněného Nelsona Mandely je vidět rozdíl mezi ním a Václavem Havlem. Mezi našimi politiky po listopadu roku 1989 a tím, co vytvořil Mandela v Jihoafrické republice je také rozdíl. Začal znovu budovat společnost se všemi, kteří v ní žili, včetně těch, co měli vedoucí úlohu v období apartheidu. Když se někdo dopustil zvěrstev, tak byl hnán k odpovědnosti. Ale aby celé skupiny lidí byly vyloučeny z politického života, k tomu tam narozdíl od Československa, které bylo v Evropě a ne na jihu Afriky, nedošlo.“

„Jestliže se dnes někdo snaží zbavit komunismu způsobem, jakým jsme svědky prostřednictvím našeho právního řádu, tak je to na pováženou a společnost to poškozuje. Sráží nás to zpět a nedovolí nám to se normálně rozvíjet. Jsme zde děleni na občany první a druhé kategorie,“ doplnil s tím, že Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu v čele s politikem Václavem Bendou byl protiústavní a jeho první šéf nebyl příslušníkem policie, takže jeho působení v této funkci bylo také protizákonné. „Jste vinen proto, že tráva je červená. A člověk řekne, že je zelená. Ne, je červená a jste drzý, takže dostanete víc, rozhodne soudce,“ popsal nakonec svou verzi aplikace práva v Česku.

Sociolog Franěk

Jako poslední dostal slovo sociolog Rudolf Franěk. Pustil se do několika otázek. Co jsou to lidská práva a svobody? Co je to rovnost, právo na práci a sociální spravedlnost? „Lidská práva jsou výsledkem boje neprivilegovaných lidí proti privilegovaným. Tedy boje lidu proti ostatním. Ve Francouzské či Říjnové revoluci to bylo zřetelné. A to je aktuální i dneska. Jestliže chceme, aby lidská práva byla naplňována, tak v tom musí být zastoupen i ten lid,“ zdůraznil a následně mluvil k dalším hodnotám. „Společnost, která není sociálně spravedlivá, nemůže dobře fungovat,“ řekl například.

Z některých promluv vyšlo najevo, že současná lidská práva brání komunisté po celém světě. Semináře se zúčastnili i předseda Strany rovných příležitostí, která je z velké části složena z Romů, Štefan Tišer a její místopředseda Čeněk Růžička.  V zadní místnosti sálu jeden posluchač, jenž se tam v  průběhu debaty přesunul, usnul. Je nutno přiznat, že se reportér ParlamentníchListů.cz nezúčastnil následné debaty. Musel jinam.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Rychetský
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Příště to určí Kalousek s Gazdíkem a bude klid. Nacher, Klaus ml. a Okamura tvrdě o pláči nad Radou ČT. Ale jiní se bojí

18:00 Příště to určí Kalousek s Gazdíkem a bude klid. Nacher, Klaus ml. a Okamura tvrdě o pláči nad Radou ČT. Ale jiní se bojí

ANKETA Rada České televize je v kompletním složení, poslanci ve středu zvolili zbývající tři členy. …