Němcová z ODS: Ať Zeman ukáže pravdu. A pokud jde o Livii Klausovou...

Anketa

Dělá Miloš Zeman svou práci dobře?

77%

23%

hlasovalo: 15285 lidí

„Nejde přece o to, jestli přetlačí jeden druhého, ale je třeba hledat v případě zahraniční politiky, v případě jmenování velvyslanců společné řešení, které je prospěšné pro Českou republiku,“ prohlásila Miroslava Němcová v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Co říkáte na to, že někteří prezidentští kandidáti odevzdali účetnictví, jak jim nařizuje zákon o přímé volbě, ale zůstaly za nimi dluhy? S takovou věcí zákon zřejmě nepočítal.

Nevím, jestli zákon měl být tak chytrý a počítat s tím, že ten, kdo se hlásí o funkci hlavy státu, za sebou nechá dluhy, a že to měl zákonodárce řešit. Vzhledem k tomu, že to byla první přímá volba prezidenta, soustředili jsme se hlavně na to, aby byla připravena dobře, pokud jde o ustanovení komisí, zorganizování voleb a podobně.

Tím, že je to přímá volba, tak je také přenesena velká přímá odpovědnost na každého jednotlivého kandidáta, aby dostál závazkům zákona, ale i těm závazkům, které společnost bere jako samozřejmé. Když chce být někdo hlavou státu a dobře ví, že mu z toho plynou nějaké povinnosti, třeba aby měl otevřené kontrolované účetnictví, tak z toho také vyplývá, že to účetnictví bude v pořádku a nebude mít dluhy. Asi je to nemilá situace pro Jana Fischera, nechci být nějaký sekerník, ale očekávám, že účty dá co nejrychleji do pořádku, protože jinak to veřejnost nebude moci strávit.

Ukazuje se, že ani současný prezident Miloš Zeman nemá vypořádané všechny závazky ke dni, kdy musel uzavřít účetnictví. Navíc se objevilo, že hospodaření v prezidentské kampani Miloše Zemana bylo neprůhledné, jak na to mnozí v průběhu volby upozorňovali, protože část nákladů na jeho volební kampaň byla placena z účtů SPOZ. Není to v rozporu se zákonem?

Taková netransparentnost je podle mne velký problém. Dovedu si představit, že volební štáb Miloše Zemana sežene někoho, kdo dlužné částky zaplatí, a že bude moci vykázat, že za nimi žádné dluhy nejsou. Ale druhá věc je transparentnost, aby bylo zřejmé, kolik, kdo a komu skutečně platil a jaké náklady ty kampaně měly. A tady by měl být vyvinut tlak na všechny, i na toho, kdo nakonec byl zvolen hlavou státu, aby ze své vlastní iniciativy na transparentnost dbal. Prezident republiky je autoritou, má ukázat občanům, když byl zvolen v přímé volbě, že si je vědom své odpovědnosti, on musí mít hlavní zájem, aby jakoukoli pochybnost o netransparentnosti odvrátil. Ten tlak musí být směřován na něj.

V zákonu o přímé volbě se objevilo víc nedostatků, například kolem sčítání hlasů. Také v něm nejsou žádné sankce, pokud kandidát poruší zákon, jako v tomto případě podmínky transparentnosti účetnictví. Budete se snažit zákon opravit?

Je jasné, že ten zákon byl nějak připraven a teď se ukazuje, jak dobře nebo nedobře slouží. Nepředpokládám, že v tomto volebním období, tedy během roku bude přijatá novela zákona, která by tyto věci upravila. Spíš myslím, že to už bude na příští politickou reprezentaci, ta bude muset nedostatky napravit. Nemyslím si, že by na to teď už čas nebyl, ale nezaznamenala jsem žádnou diskusi uvnitř politického spektra, že by byla nějaká vůle zákon měnit.

Jak hodnotíte první velmi krátké funkční období prezidenta Zemana, překvapil vás nějaký jeho krok?

Myslím, že bychom ještě neměli hodnotit nějaké první kroky ve funkci prezidenta, vždycky platilo, a myslím, že je to správná společensko-džentlmenská dohoda, že každý člověk, ať už je připraven na novou roli lépe nebo hůře, má mít nějaký čas na to, aby se na ni adaptoval, aby si dobře nastavil nějaký svůj vlastní režim a pak ukázal, jak moc systémově umí splnit ten úkol, který na sebe vzal. Minimálně těch sto dnů bych považovala i v případě nové hlavy státu za rozumný termín, po kterém bychom si řekli, s čím spokojeni jsme a s čím nejsme. Protože to už se začnou objevovat systémové věci, které bude chtít prezidenta prosazovat, a k tomu bude potřeba říci zásadní postoje.

Co říkáte na přetahování a zjevně zamrzlou komunikaci mezi prezidentem a ministrem zahraničí? Ukázalo se to při návštěvě předsedy Evropské komise José Manuela Barossa na Pražském hradě, kam nebyl přizván ministr zahraničí, ale i na problému kolem jmenování velvyslanců.

Jsou tady významní ústavní činitelé, jejichž úkolem je kromě jiného spolu komunikovat. Veřejnost nečeká, že nebudeme schopni nalézt cestu k tomu se racionálně domluvit. To by prostě musela veřejnost konstatovat, že jsme nezvládli svůj úkol tak, jak ho zvládnout máme. Můžeme mít na něco rozdílné názory, v něčem si nemusíme rozumět, ale jsme povinni to spolu procházet a probírat a hledat řešení. Nejde přece o to, jestli přetlačí jeden druhého, ale je třeba hledat v případě zahraniční politiky, v případě jmenování velvyslanců společné řešení, které je prospěšné pro Českou republiku. A já to prospěšné řešení vidím v tom, že dojde k rychlé dohodě, protože i to přetahování někdo registruje.

Registrují ho minimálně velvyslanci těch zemí, kterých se to týká, kam máme své zástupce vyslat. Ti posílají nějaký raport domů a v zahraničí najednou vzniká jiný obrázek o České republice, negativnější než dosud, a to nemůže být v našem zájmu. Takže vybrat v rychlém časovém sledu lidi, kteří budou znamenat dobrou službu pro českou zahraniční politiku a pro Českou republiku, je úkolem jak ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, tak pana prezidenta. Určitě neznám nikoho, komu by se líbilo, že nejsou schopni se na této věci domluvit. A mne to mrzí, protože to považuji za chybu.

Jedním z důvodů rozkolu mezi nimi je rozdílný názor na osobu velvyslance na Slovensku, kde už byl předchozím prezidentem Václavem Klausem schválen kandidát Jaromír Plíšek, ale Miloš Zeman jeho jmenování zablokoval a navrhl na tento post Livii Klausovou. Překvapilo vás takové nestandardní jednání ze strany nového prezidenta?

Já myslím, že by Česká republika měla v Livii Klausové dobrého zástupce na Slovensku, protože v té zemi je pozitivně vnímána a přispěla by k tomu, aby tyto vztahy byly minimálně stejně dobré jako dosud. Takže nemám žádnou výtku k paní Livii Klausové. Druhou věcí, která do toho vstupuje, je, že prezident Klaus rozhodl o vyslání někoho jiného na Slovensko, a teď se dostáváme všichni do nepříjemné situace, jak paní Klausová, s jejímž jménem je operováno, tak ten člověk, který už byl potvrzen, tak ministerstvo zahraničí i prezident. Myslím, že to je nešťastná hra. I když osobně nic nemám proti Livii Klausové a věřím, že by tuto roli dobře zvládla, bude nyní hodně těžké najít východisko ze situace, kdy jeden návrh na velvyslance je už podepsán.

A není tento krok prezidenta problematický i z toho důvodu, když kritizujeme klientelistické vztahy v politice, že k návrhu na jmenování Livie Klausové velvyslankyní přistoupil Miloš Zeman krátce poté, co ho exprezident Václav Klaus a celá rodina výrazně podpořili v přímé volbě? Nevyvolává to podezření, že jde ze strany nové hlavy státu o protislužbu?

Tyhle spekulace už se ve veřejném prostoru rozjely, zda tento návrh na velvyslankyni Livii Klausovou je výsledkem nějakých předchozích dohod za podporu ve volební kampani. Tohle já neumím rozsoudit, protože u žádných takových jednání nikdo z nás nebyl a můžeme o tom opravdu jen spekulovat. Ale když se podíváme na praxi, která je třeba v zámoří, ve Spojených státech, kdy lidé, kteří už v nějaké funkci, i třeba v roli prezidenta pro svou zemi odvedli velký úkol, mají mnoho kontaktů, tak se jich země nezbavuje, počítá s nimi i po skončení mandátu, využívá potenciál, který mají. Třeba bývalí prezidenti Spojených států jezdí s pověřením své země vyjednávat některé věci do ciziny a jsou ve spojení s novým vedením státu. Myslím, že to je ku prospěchu, že tak jsou využity veškeré síly a veškerý potenciál ve prospěch té země. Měli bychom se oprostit od spekulací a říci si do budoucna, jestli za člověkem, který ve své roli neselhal a odvedl velmi dobrou práci, máme zabouchnout dveře a říci, že s ním dál nepočítáme, jen proto, že skončil jeho mandát v nějaké funkci.. Myslím, že tím promarňujeme kapitál, který bychom mohli rozumně využít.

Občanská demokratická strana stále ztrácí podporu, je až na čtvrtém místě v žebříčku preferencí politických stran. Ukazuje se, že to zřejmě není nějaké okamžité vybočení nálady, neoblíbenosti, nespokojenosti, ale že je to varující trend. Věříte, že se tento vývoj straně podaří do sněmovních voleb zvrátit?

Já se zdráhám nazvat to trendem, i když je pravda, že několik po sobě jdoucích kvýzkumů potvrdilo, že naše výsledky valné nejsou. Ale už jsme také něco udělali, abychom přesvědčili své bývalé voliče, například představením Agendy 2014. Představení kroků, které chceme ještě v tomto volebním období dokončit, je slušným návrhem, co se ještě dá racionálně zvládnout.

Já bych na hodnocení ještě počkala, jsem v politice už dlouho, a proto vím, že vždycky je velká náchylnost k panice ve chvíli, kdy se straně nedaří. Média nám sugerují, že je to s námi špatné. Ale v minulosti se v řadě případů ukázalo, že realita byla nakonec jiná. Jako třeba v případě ODS v roce 1998, nebo u ČSSD, která po všech těch malérech, které měla se Stanislavem Grossem, nakonec ve volbách v roce 2006 nedopadla tak špatně, jak ukazovaly všechny předběžné průzkumy. Já myslím, že ještě máme šanci něco s tím udělat.