Tento týden uplynulo 10 let od vstupu České republiky do Evropské unie. Jaké plusy i mínusy tohoto kroku stojí za zmínku – pokud se pokusíme těch deset let shrnout?
„Nechť si každý soudný čtenář raději vyhodnotí sám, co právě jemu konkrétně vstup do EU přinesl. Běží předvolební kampaň a četnými PRO a PROTI jsou masírovaní až tak. V pohledu se lze totiž pochopitelně lišit. To je přeci normální. Vždyť každý žije ten svůj život. Přestože právě bruselští superbyrokraté mnohdy některými svými ‚cokoliv‘ regulujícími nesmysly i tohle popírají,“ předeslal k tomuto tématu Jiří Koskuba. A přiznal, že on osobně například vítá, že dnes může cestovat takřka po celé Evropě, oproti době nedávno minulé dokonce bez tzv. devizáku - pro plebejce ostatně nedostupného. A taktéž bez nějakých výjezdních doložek a celních prohlášení.
„Už ani nemusíme, byť na hranicích s bratrskou NDR - kam jsem tehdy vedle Uher směl, schovávat před celníky druhý métský salám, dětské botičky nebo vagónky od pikovláčku. Nu a studovat za hranicemi? To kdysi mohli na naší fakultě z celého ročníku pouze dva vyvolení. A to ještě s patřičným rodokmenem,“ zavzpomínal dále pro ParlamentníListy.cz Koskuba.
Připustil však, že vedle pozitiv pochopitelně existují i četná negativa. „Hlavně již zmíněná mnohdy velmi tupá byrokracie, zhusta drtící i tu z časů RVHP. Třeba o kupě dálničních známek na sklech aut jsme hovořili minule. A to mají přibýt barevné terčíky pro vjezd do měst. Ale zrovna tohle ONI nevidí. Nemyslím rovněž, že jako občané EU patříme do první kategorie. Spíše tak druhé, až třetí. Pomineme-li snad ceny. Ale abych byl spravedlivý, to jako obyvatel Prahy 14 v hlavním městě ostatně také. Zklamu vás, nehodlám to tentokrát rozpitvávat. Těsně za dveřmi jsou volby do Evropského parlamentu. A právě ČSSD v nich z řady důvodů potřebuje po nesporném propadu v těch parlamentních uspět, a tak nezapomínejte, že sloužím v jejích barvách. Přestože rozhodně k eurohujerům nepatřím. Nemyslím si proto, že by nyní bylo správné, abych si pouštěl pusu na špacír. Omlouvám se. Holt disciplína a loajalita musí být..,“ uzavřel první téma tohoto týdne poslanec ČSSD.
Kubera: Osudy všech říší končí stejně – rozpadem
Senátor Jaroslav Kubera v souvislosti s Evropskou unií připomněl jednu podobnost z říšemi známými v historii. „Evropa staví takový pomyslný komín, který můžeme přirovnat ke komínu z kostek, jaký stavějí děti. Pokud ten komín není stavěný jako pyramida, ale jen způsobem jedna kostka nahoru a další – jednou se prostě zhroutí. A ne jen ta špička, ale celý. Což můžeme přeložit tak, že se nezhroutí nakonec jen některé státy jako Řecko, Španělsko, ale celá ta budovaná říše. Ostatně, jako tomu bylo vždy v historii. Jakmile se jakákoli říše začala rozpínat moc a byla příliš velká, nakonec se rozpadla – už nešlo ji řídit. V současné době to zjišťují i velké firmy, pokud se hodně rozrostou,“ řekl Kubera ParlamentnímListům.cz.
Psali jsme:
Podle něj jsou negativem Evropské unie též desetitisíce různých předpisů, v kterých již není šance se vyznat, za negativum možná trochu překvapivě pak označuje senátor ale i evropské dotace.
„Právě díky jim nám Evropa pořádně zatopila a patláme se v tom do teď. Samozřejmě velké peníze přitáhly řadu lidí, kteří měli zájem je zneužít, ale zároveň též hodně lidí zničily, i když třeba špatné úmysly neměli. Myslím, že za pravdu se dá dát v plné míře finančnímu analytikovi Petru Robejškovi, který prohlásil v souvislosti s Evropskou unií to, že Německu se podařila neuvěřitelná věc – bez jediného výstřelu ovládlo nakonec stejně celou Evropu,“ pokračoval dále v negativech, která vnímá v souvislosti s EU senátor.
Jaroslav Kubera
Vidí však pochopitelně i dobré stránky – bezesporu k nim patří volný pohyb po Evropě.
Pokání Stanislava Grosse
V právě končícím týdnu překvapila většinu lidí v Česku otevřená zpověď bývalého předsedy ČSSD a také premiéra Stanislava Grosse. I když zní velmi upřímně, mnoho občanů se vyjadřovalo značně negativně na jeho adresu a dávalo najevo, že mu nevěří. Přesto – byl to první politik, který do jisté míry udělal veřejné pokání za své chyby. Myslíte, že by někteří další politici (či spíše expolitici) měli jeho příkladu následovat? A naučí se to Češi přijímat?
Psali jsme:
„Přiznat chyby a omluvit se za ně je prý poloviční cesta k nápravě. Potud je vše v pořádku. Ale tím to i končí. Na nějaké Standovo svatořečení to rozhodně nevidím, je mi líto. Neunesl, nezvládl až přímo prošustroval šanci, jakou dává život skutečně málokomu a málokdy. Nebyl první a není, bohužel, poslední. Pravda, o sebe se uměl postarat skvěle! O svou partaj i zem ale podstatně hůře. Lhal a lže nadále. Jen tak na okraj - z těch zmíněných náhrad se totiž nedá pomalu našetřit ani na garsonku na Jižním Městě, natož pak na luxusní byt. Bez ohledu na nedávné snížení jejich cen. Něco málo o tom vím, jsem přece jenom v parlamentu již čtvrtý rok. Následky svého selhání přitom nenese, jak by se slušelo, on sám,“ tvrdě zareagoval Jiří Koskuba k tomuto tématu.
Kdo jsi bez viny…
Připomněl, že následky, bohužel, nesou hlavně ti poctiví, kterým „Nejvyšší pan železničář“ chvíli vládl. A to jak v ČR, tak v ČSSD. „Omlouvám se za přísnost, ale takhle i můj vlastní život poznamenal. Tam i tam. Zda mu Kristus odpustil, nevím. Já si však, s dovolením, ještě počkám. Přesto bych uvítal, kdyby si jiní namachrovaní chlapci, zvláště pak ti takřka přímo v politice narození, z něj vzali ponaučení. Jsou-li toho vůbec schopni. Tohle není žádný generační problém, to je prostě fakt. Přehnané sebevědomí totiž nikdy nenahradí životní zkušenosti. Tím i praxí ověřenou schopnost opravdu „něco“ řídit. Ale dost o zkrachovalém korunním princi ČSSD. Sám jsem v životě udělal pár chyb a štvou mne. Vycházejme proto ze rčení: Jen kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Přestože terčů, které by si zásah alespoň velmi tvrdým chlebem do kebule zasloužily, je kolem nás furt dost a dost,“ uzavřel komentář tohoto týdne pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.
Kubera: Omluva není nikdy špatně
Podle senátora Jaroslava Kubery došlo k tomuto kroku ze strany Stanislava Grosse zřejmě v důsledku kombinace asi hned několika životních milníků – včetně toho zdravotního. „U nás je něco takového nezvyklé, je to zvláštní, ale omluva není nikdy špatně. To je jako říkám – lepší když dvakrát někomu popřeju dobrý den, než vůbec. Otázkou však je, zda to ti, komu je to mířeno, přijmou. To se nedá podmiňovat,“ řekl. Jak dodal, všiml si i negativních reakcí, které ze strany lidí a různých diskutérů na internetu k tomu zazněly. „Bohužel jedno je z tohoto příběhu ale patrné – i kdyby si někdo pomohl k velkým penězům jakkoli, v určitých momentech stejně nejsou spasitelné. Můžete nakupovat a prodávat akcie, jak chcete, ale zdraví si někdy prostě nekoupíte ani u těch nejlepších lékařů světa. Byť výjimky existují vždy, stejně jako různá zázračná uzdravení někdy i z beznadějného stavu,“ zakončil komentář i Jaroslav Kubera.
-
Další komentáře týdnů čtěte ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
