„My tady žijeme ve dvojbublině. Moc se mezi sebou nemícháme, ale jsme na sobě životně závislí." Takhle popisuje soužití zaměstnanců úřadů Evropské unie s obyvateli Bruselu jedna z euroúřednic. Reportér ParlamentníchListů.cz se totiž do Belgie vydal sledovat poslední dny europoslanců na jejich bruselském pracovišti. Ostatně začátkem května uplyne deset let od chvíle, kdy Česko de Evropské unie (EU) vstoupilo.
Malá armáda „sakáčů"
Představa, že se každé ráno zaplní sídlo Evropského parlamentu (EP) v Bruselu pány v oblecích a dámami v kostýmcích, rychle bere za své. Vládne zde uvolněná atmosféra a občas lze narazit i na úředníky oblečené ve stylu punk či hippies. Samotné kanceláře europoslanců jsou dost malé, zařízené přísně účelně, žádný přepych. Oproti běžným kancelářím jsou zde navíc snad jen gauč pro odpočinek a malá toaleta se sprchou. Na první pohled mě zaujme zelená krabice podobná armádním přepravkám. Do ní patří dokumenty potřebné pro jednání ve Štrasburku, druhém sídle europarlamentu.
Psali jsme:
Ostatně, když se řekne Štrasburk, řadě poslanců se vybaví zřícený strop. V roce 2008 tam spadlo obložení o váze deseti tun přímo v hlavní zasedací místnosti, plánovaná jednání se nekonala. O rok později se zřítily tři betonové desky v kancelářích. Nikomu se nic nestalo, ale Britové tam s notnou dávkou černého humoru chvíli chodili ve stavebních helmách. „No jo, co se dá čekat od francouzské konstrukce," povzdychnou si ještě dnes někteří ironicky. A má to velmi pikantní dohru. Město Štrasburk zažalovalo EP kvůli zrušeným jednáním o ušlý zisk.
Fotogalerie: - Osiřelý europarlament
V hlavním podlaží bruselského sídla to vypadá jako v nákupním středisku bez obchodů. Kavárny, výstavy, schránky na poštu, rozlehlé chodby a jednací sály. Ostatně v současné době zastává evropské předsednictví Řecko, takže zde stojí i malá výstavka o řecké kultuře. Jeden panel je věnován britskému romantikovi Georgi Byronovi, jenž v Řecku zemřel při protitureckém povstání. Na chodbách europarlamentu je čilý ruch, všude spousty úředníků, novinářů s kamerami a uprostřed podlaží televizní studio.
Na jednáních levičáků
V jednom ze sálů zrovna začíná konference z hlediska počtu členů až páté frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Jmenuje se Levicová odpovědnost za TTIP, což je zkratka pro Transatlantickou dohodu o obchodu a investicích mezi EU a USA. V současnosti jde v EP o velmi diskutované téma. Dohodu domlouvá za zavřenými dveřmi a potají Evropská komise s představiteli USA a většina poslanců se bojí, aby z toho nevzešel nějaký kočkopes. Může jít totiž o další posílení moci nadnárodních koncernů a korporací a jiné nepříjemnosti.
Hlavní mluvčí přednesou své referáty a následná debata probíhá zhruba tak, že si od účastníků nechají položit až deset otázek najednou, načež odpoví nic neříkajícími frázemi na vše. Abych nehodil všechny do jednoho pytle, někteří mluvčí mají přímý tah na branku. „Dohoda může mít dost zničující dopad na malé a střední podniky v Evropě. Třeba v oblasti zpracování masa mají v USA mnohem benevolentnější hygienické normy než zde. Žádám vás, abyste dohodu zavrhli a tlačili v tomto duchu na veřejnost i při svých předvolebních kampaních," říká třeba belgický odborář Bruno Poncelet.
Fotogalerie: - Rosteme společně
Díky europoslanci za KSČM Miloslavu Ransdorfovi se dostanu i na jednání vedení zmíněné frakce. Zde politici děkují všem včetně tlumočníků a na přetřes se dostanou i problémy s délkou a bezobsažností některých jednání. „Napíšeme zprávu pro naše následovníky o tom, jaké pozitivní věci se podařilo prosadit a v čem by se dala naše činnost zlepšit," uzavře debatu šéfka frakce z německé strany Die Linke Gabriele Zimmer, přátelsky oslovovaná Gábi. Řešení je pro všechny přijatelné, jen jeden Řek plamenně a mimo mísu hovoří o nutnosti zachování svobodných názorů. Na mnoha tvářích se objeví ironická grimasa. Neznaje faktu, že je jednání uzavřené, začnu fotit a procházím mírnou lustrací.
Psali jsme:
-635023141272976493.jpg&id=11214)
Zajímavosti a šeptanda
Čí program do EU parlamentu Vás nejvíce zaujal?Anketa
O europarlamentu by se daly napsat tisícistránkové knihy a nespočet už jich vyšlo. Některé frakce uznávají nutnost zachovat při hlasování národní zájem každého z europoslanců, takže v nich třeba z hlediska jaderných elektráren hlasují Češi společně s Francouzi proti Němcům, v jiných vládne tuhá kázeň. Nedávno se prý přišlo na to, že jeden Rumun z nejsilnější frakce Evropské lidové strany za celé své funkční období, tedy za pět let, přesto hlasoval stále pro. A když se ho na to zeptali, odvětil: „Všemu, co je mi předkládáno, věřím." A tohle všechno musí překládat armáda okolo tisíce tlumočníků, dokonce i z češtiny do slovenštiny. Je to nařízení.
Europoslanci se s Bruselem loučí a většina z nich si libuje, že narozdíl od národních parlamentů vládne v EP duch kompromisu a kultura tolerance. Nyní ještě zasednou ve Štrasburku a pak až po eurovolbách na konci června. Chodby ve vyšších patrech jsou poloprázdné. Poslanecké kanceláře vypadají jako byty před anebo po stěhování. Někteří se do nich po volbách vrátí, dalším budou přiděleny jiné prostory a jiní své posty neobhájí. Zato byrokratický aparát zůstane, ten je věčný.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
